Jsem na dně, ale to mě nezastaví. Město je jako rozbitá sklenice, všude samé ostré hrany a já se snažím najít cestu ven. Na ulicích je cítit smog a vyhořelé sny, ale já jsem tu, abych přežila. Mám v sobě sílu, kterou si lidi nedokážou představit. Dneska se mi dostal do rukou akismet frontend js map, jakýsi zázrak v digitálním světě.
Na první pohled to vypadalo jako další nesmysl, co se snaží prodat. Ale já vím, že tam venku jsou lidé, kteří by za to dali všechno. Tak jsem vzala věci do vlastních rukou. Našla jsem starý laptop, co byl tak zpomalený, že i moli by se mu smáli. Dala jsem mu šanci, jako bych dávala šanci sama sobě. Musím se dostat tam, kde je akce.
Ve tmě garáže, kde se hromadily odpadky z minulosti, jsem rozsvítila elektronický svět. Klávesy cvrlikovaly jako ptáci po ránu. Akismet byl jako hrdina, který se hnal do boje, aby mě ochránil před spamem, co mě obklopovalo. Vytvořila jsem si svůj vlastní prostor, kde jsem mohla být sama sebou, kde mě nikdo nesoudil.
Jak jsem pracovala na tom kódu, cítila jsem, jak mě ovládá adrenalin. Všechno kolem mě zmizelo, zbyla jen já a ten zatracený laptop. Dny a noci se slily v jednu velkou šedou masu, ale já byla odhodlaná. Nezastaví mě žádné překážky.
A pak to přišlo. Po týdnech dřiny jsem konečně pochopila, jak ten frontend js map funguje. Měla jsem pocit, že jsem objevila poklad. Otevřela jsem oči a uvědomila si, že v tom světě, kde jsem se snažila přežít, jsem našla smysl. Ale to nejlepší na tom bylo, že jsem zjistila, že jsem nejen přežila, ale také se stala součástí něčeho většího, než jsem si kdy dokázala představit.