Probudila jsem se na zemi, v špinavé uličce, kde smrad z odpadků a moč vyplňuje vzduch. Kde jsem? No, to je jedno. Z peněz jsem měla tak akorát na cigarety a hrstku mincí na černou kávu. Takže jsem se zvedla a šla do kavárny, co byla kousek odtud.
Vstoupila jsem do toho malého podniku, který byl zaplněný lidmi s úsměvy na tvářích. Směs vůně kávy a čerstvého pečiva mě praštila do nosu. Když jsem si objednala, číšník na mě koukal jako na zjevení. No, co, ať si pomyslí, co chce. Jsem tu, abych přežila.
Když jsem seděla u okna, pozorovala jsem kolemjdoucí. Měli plné tašky a úsměvy, zatímco já měla jen pár drobných a myšlenky na to, jak si sehnat další cigarety. Zrovna jsem si zapálila, když jsem uslyšela zvuk rozbíjejícího se skla. Zvenčí se strhla hádka mezi dvěma feťáky. Srdce mi začalo bušit rychleji. Tohle je moje město.
Vyběhla jsem ven a viděla jsem, jak se jeden z nich chystá vytáhnout nůž. Okamžitě jsem se připojila k davu, který se shromáždil kolem. Někdo křičel, někdo se snažil oddělit je. V tu chvíli jsem se rozhodla, že se do toho vložím. Přerušila jsem hádku a strhla jsem pozornost na sebe. „Hej, kluci, co to děláte?“ zvolala jsem. Všichni se na mě otočili.
Na chvíli zavládlo ticho. A pak se jeden z nich rozesmál. „Co ty tu chceš, holčičko?“ Já jsem se jen usmála. „Dívat se na vás, jak se navzájem zabíjíte, to je moje hobby!“ V tu chvíli jsem je rozesmála a napětí se uvolnilo. Hádka se přeměnila v směs smíchu a nadávky. Když jsem se otočila, viděla jsem, že se lidé začínají rozcházet. Tak a teď jdu na další kávu.
Ale než jsem se vrátila do kavárny, uviděla jsem, jak se jeden z těch kluků, co se hádali, blíží ke mně. „Ty jsi fakt drsná,“ řekl. „Co kdybychom se sešli znovu?“ Odpověděla jsem bez přemýšlení: „Jasně, ale za peníze. Kdo ví, možná se z toho vyklube i láska!“ A s tím jsem se otočila a odešla. Život je plný překvapení, ale já na lásku nemám čas, když je tu tolik jiných věcí, které je třeba řešit.“