Ulice plné chaosu
Včera večer jsem se potloukala ulicemi, když jsem dostala nápad. Měla jsem v kapse poslední drobáky a odhodlání, které mi říkalo, že na to jdu. Všude kolem mě se linula vůně špinavého jídla z pouličních stánků, zatímco lampy vrhaly temné stíny na beton. Zase jsem si vzpomněla na ten neúspěch s projektem, co jsem chtěla zprovoznit. Bylo to jako bludný kruh, ale tentokrát jsem se rozhodla to zlomit.
Docker a já
Hlava mi hučela, jak jsem přemýšlela nad tím, jak se dostat k Docker Compose. Co to vlastně je? Znělo to jako nějaká technická magie, ale já jsem drsná holka a nebojím se výzev. Podívala jsem se na mobil a našla pár videí. Vzduch kolem mě byl teplý, a já jsem cítila napětí, jako když se chystám na souboj. Následující hodiny jsem trávila sledováním tutoriálů, zatímco se mi v hlavě motaly pojmy jako dev yml a konfigurace.
První pokusy
Našla jsem všude kolem sebe spoustu návodů, ale žádný mi nedal to, co jsem potřebovala. Všechno to bylo zdlouhavé a já jsem chtěla jít rovnou k věci. Po několika pokusech jsem se konečně dostala k tomu, jak napsat ten docker-compose.yml soubor. Když jsem poprvé spustila svůj kontejner, cítila jsem, jak mi buší srdce. Konečně to fungovalo! Všechno to od rána zašlo až sem – v temné uličce, s pocitem vítězství.
Úspěch a překvapení
Ale co to? Když jsem se rozhlédla, spatřila jsem skupinu lidí, kteří se na mě dívali s obdivem. Nechápala jsem, co se děje. Jak jsem tam stála, s notebookem v ruce a úsměvem na tváři, najednou jsem se stala středem pozornosti. Možná jsem si nakonec našla i nějakou tu lásku?
Na konci cesty
Když jsem odcházela, slyšela jsem, jak se za mnou baví o tom, jak jsem „ta holka s Dockerem“. To mě rozesmálo. Vzala jsem si s sebou nejen úspěch, ale i nové přátele. A tak jsem si uvědomila, že i bez peněz a lásky se dá najít něco hodnotného. Možná, že technologie a drsnost jdou ruku v ruce, jak jsem si myslela. Vzala jsem si z toho víc, než jsem čekala – a to je teprve začátek!