Ulice plná špíny a šance
Byla jsem na dně, víte? Dno mě naučilo, jak přežít. Ulice, co voní po benzínu a zkažené lásce, byly mým domovem. Žádné peníze, žádná láska, jen já a moje odhodlání. Zabořila jsem se do špíny, ale to mě nezastavilo.
Hra na kočku a myš
Jednoho večera, když slunce zapadalo a barvilo oblohu do krvavě červené, jsem se rozhodla, že si zaběhnu pro nějaké prachy. Na rohu jsem zahlédla kluka, co vypadal jako snadná kořist. „Hej, frajere, máš něco, co bys mi mohl dát?“ zeptala jsem se, přičemž jsem se snažila vypadat drsněji, než jsem se cítila.
Adrenalin v žilách
On se na mě podíval, v očích mu blýskalo, jak jsem se přiblížila. „Tyhle ulice nejsou pro holky jako ty,“ řekl a já se zasmála. „O tom se přesvědčíme,“ odpověděla jsem a v tu chvíli jsem věděla, že tohle bude hra, kterou neprohraju.
Překvapení za rohem
Za rohem jsem našla starou garáž, dveře byly povolené a uvnitř to vypadalo jako pokladnice zapomenutých snů. Vůně oleje a rezavého kovu mě vtáhla dovnitř. Zde jsem objevila staré motorky, rozpadlé, ale plné potenciálu. „Tohle by mi mohlo pomoct,“ pomyslela jsem si a v mých očích se rozhořela jiskra.
Únik z reality
Motorka byla jako moje druhé já. V noci jsem ji ukradla a s větrem v zádech jsem vyrazila na silnici. Cítila jsem, jak mi adrenalin pulzuje v žilách, jak se mění vzduch kolem mě. „Tohle je svoboda,“ zařvala jsem do noci. A pak, najednou, jsem se ocitla tváří v tvář policii. Překvapení? Vůbec ne. Našla jsem si cestu ven, a to mě naučilo, že život je jedna velká hra, kterou musím hrát, abych přežila. Kdo ví, co se stane příště?