Jsem černovláska, co se nebojí ničeho. Na ulici se nikdo nestará, jestli máš v kapse pár drobných nebo jestli jsi na dně. A tak jsem se jednoho dne ocitla na místě, kde se zrodila má suspectedtesthello odysea.
Byla to špinavá ulička, smrad z odpadků se mísil s vůní levného alkoholu. Zastavila jsem se, když jsem zaslechla šepoty. „Jestli chceš, aby ti vyšel tvůj apikey, potřebuješ se zapojit do akce,“ řekl ten chlápek s potetovanými rukama. Neměla jsem co ztratit, tak jsem přikývla.
Začalo to jako hra. Přesně takové hry, které si děti hrají na hřišti. Jenže tady šlo o víc. Zjistila jsem, že apikey je vlastně klíč k neviditelnému světu. Světu, kde si můžeš objednat cokoliv. Cítila jsem, jak mi adrenalin stoupá. Byla jsem na začátku něčeho velkého, ať už to mělo dopadnout jakkoliv.
Začala jsem se potulovat po městě, hledala jsem stopy, které by mě dovedly k tomu, co jsem potřebovala. Každý kout byl nabitý energií. Vzduch byl horký, a já jsem vnímala každý nádech. Všude kolem mě se točilo tolik příběhů, tolik lidí, kteří se snažili najít východisko z nudného života. Všichni byli jako já, v pasti mezi sny a realitou.
Pak to přišlo. Když jsem konečně dostala apikey do rukou, byla jsem na vrcholu blaha. Ale jakmile jsem ho použila, realita se rozpadla. To, co jsem si přála, bylo jen iluze. A tak jsem se ocitla, jako bych se vrátila do začátku, ale tentokrát jsem se smála. Byla jsem silnější, protože jsem zjistila, že v životě není nic, co by mě mohlo zastavit. Akce je všechno.