Rádio v pozadí
Sedím na starém, rozvrzaném křesle, které pamět pamětníků, a poslouchám rádio. Hlas moderátora se valí z repráků jako staré dobré víno. Mluví o penězích, o lásce, o snech. Kde jsou ty časy, kdy jsem i já snila? Teď se mi do snů vkrádá jen šedá realita, natažená jako rybářská síť kolem mých nohou. Peníze? Na co? Abych si koupila další zklamání?
Ulice, které nemají konce
Venku prší. Ulice se lesknou jako mokré zrcadlo, a já jsem v tom odrazu jen malá postava s propoceným tričkem a roztrženými kalhotami. Jdu si to štrádovat k místnímu bistru, kde si mohu za poslední drobné koupit kávu. Cítím vůni čerstvě mletých zrn, ale ta mi připomíná jen to, co nemám. Nikoho nezajímám. Nikoho nezajímá, že jsem tady, že bojuju s tímto nezáživným životem.
Setkání s tajemným neznámým
Na rohu ulice zahučí motorka. Jsem zvědavá, kdo se pod helmou skrývá. Otočím se a spatřím ho – vysokého, s očima jako led. „Peníze jsou jen papír,“ říká s úsměvem, který by mohl zabít. Pozve mě na jízdu. Chci si užít chvíli, zapomenout na to, co mě trápí. Přesně v ten moment necítím strach, jen adrenalin.
Adrenalin a chaos
Jsme na silnici, vítr mi šlehá do obličeje jako bič. Město se rozplývá v barevných proudech světel. Cítím se volná, jako pták, který konečně vylétl z klece. Navštívíme pár barů, kde se smích a hudba mísí s alkoholem. Ve vzduchu je cítit pot a touha. Ale ten neznámý zůstává stále tajemný.
Všechno se mění
Když se vrátíme domů, srdce mi buší jako šílené. Cítím se jako královna noci, ale ráno mě čeká krutá realita. Ten neznámý se tváří jako hrdina, ale já vím, že žádný zázrak se nekoná. Peněz mám pořád stejně, a lásku jsem nenašla. A pak mi dojde, že jsem vlastně vděčná. Prožila jsem něco, co mě na chvíli osvobodilo. Všechno je, jak má být – až na ten jeden zvrat. Když se chci rozloučit, on mi vnutí do kapsy lístek. „Zavolej, až budeš potřebovat víc než peníze.“ Co to znamená?
Nečekaná naděje
V ten moment se mi v hlavě rozsvítí. Možná na mě čeká něco víc než jen peníze a láska. Možná, že ten neznámý je klíčem k mému novému začátku. A tak, ačkoliv nemám nic, mám aspoň tu naději. A to je víc, než co jsem měla předtím.