Jsem drsná holka bez peněz a bez lásky. Moje jméno nikdo nezná, ale tvrdě se biju za své místo ve světě. Dneska se mi do rukou dostal Robbie Williams a jeho nová deska. Představ si, že jsem se ocitla na jeho koncertu v malém klubu, kde se to hemží lidmi, co mají v očích oheň.
Už od začátku to vypadalo jako pořádná jízda. Hlava mi třeštila a vzduch byl prosycený vůní potu a alkoholu. Bassová linka mě praštila do hrudníku jako malá rána pěstí. Cítila jsem, jak se mi zvedá adrenalin a moje srdce bije v rytmu jeho písniček. Nechal jsem se unášet, jako bych byla v nějaké hypnotické transu.
Každé Robbieho slovo mě pálilo na duši. Zpíval o lásce, o zklamání, ale já to cítila jinak. Pro mě byl ten kluk na pódiu hrdina, co se mi snažil ukázat, jak se dá žít bez ohledu na všechno ostatní. V tu chvíli jsem zapomněla na všechny svoje problémy. Započala jsem bitvu na tanečním parketu s jedním fešákem, co měl na sobě koženou bundu a úsměv, který by mohl zlomit i tu nejtvrdší holku.
Jak jsme se točili a skákali, z ničeho nic do mě vrazil a já se ocitla na zemi. První myšlenka? Ty vole, co to bylo? Ale když jsem se podívala nahoru, viděla jsem jeho oči. Nejen oči, ale i pocit napětí. Byl to okamžik, kdy jsem si uvědomila, že se zábava teprve rozjíždí. Vytáhla jsem se na nohy a místo omluvy jsem mu vrazila do ruky Robbieho CD. „Co, máš na něj stejný názor?“ zeptala jsem se s úsměvem.
Na konci večera, když jsem si myslela, že už jsem zažila všechno, co se dalo, mi ten fešák dal na rozloučenou lístek. Na něm stálo: „Pojď si poslechnout novou desku Robbieho Williamsa, odhalíme tajemství, které změní náš svět.“ Nenechala jsem se dlouho přemlouvat. Kdo ví, možná se mi podaří najít tu lásku, po které jsem tak toužila, a nebo se aspoň pořádně pobavím. Co na tom, že jsem bez peněz? Ve světě, kde se všechno zdá být ztracené, je pořád prostor pro dobrodružství.