Na kraji města
Byla jsem na dně, v tom zatraceném zapadákově, kde každý zná každého a nikdo se nevzdává. Přesně tam, s úsměvem, co neznamená nic, jsem se rozhodla vyrazit na akci. Vodku, tu jsem potřebovala, a to hned. Lahev vodky na ex, to byl můj plán. Ale já nebyla v hospodě, já jsem si šla pro ni na ulici.
Hlava mi točila svět
Bylo mi jedno, že jsem bez peněz. Všichni tady byli jako já – ve smutku, v touze po úniku. Našla jsem kluka, co měl ve své kapse víc než pár drobných. Po chvíli řečí, co se nás netýkaly, jsem ho nalákala na myšlenku, že si koupíme lahev. 3503 – to bylo číslo, které jsem si pamatovala. Číslo, co nás spojilo. Nakonec souhlasil.
Oslava na okraji propasti
Lahev byla studená, když jsem ji vzala do ruky. Můj palec obkroužil hrdlo, jako bych ho chtěla přivítat. Vůně vodky se mísila s kouřem z cigaret a potem, co pokrýval naše těla. Oslavili jsme to jako pravé divoženky, bez ohledu na to, co přijde. Každý hlt byl jako výstřel do tmy, co mě obklopovala. Smíchem jsme zapomněli na realitu, na bolest.
Akce, co se vymkla kontrole
Jak jsme se drali z jedné ulice do druhé, náš smích se stal hlučnějším. Dívka s blonďatými vlasy nám nabídla společnost. „Mám video, co tě rozesměje!“, mrkla. Vzali jsme ji s sebou, teď už jsme byli tři. 3503 video nás drželo v napětí, a jak se lahev prázdnila, naše šílenství rostlo. Všechno to vypadalo jako sen, dokud nás nezastavila policie.
Nečekaný konec
„Zastavte!“ zakřičela, a já v ten moment zpanikařila. Co teď? Můj mozek se snažil vymyslet plán, ale já už byla příliš daleko. Jak jsem se otočila, abych utekla, kluk, co byl se mnou, se zasmál. „Kde je tvoje odvaha?“, zeptal se. A pak, co se nestalo, ten blonďák vytáhl lahev a hodil ji po policistech! Rozprchli jsme se jako šílené včely. Utekli jsme, ale s námi zůstalo jen 3503 – číslo, co se stalo legendou. A já, drsná holka bez peněz a lásky, jsem si uvědomila, že i takové chvíle stojí za to žít.