První setkání
Všechno to začalo v jednom zapadlém baru, kde se potulovali lidé jako já, co měli peníze na poslední drink. Zrovna jsem si objednávala, když jsem slyšela známou melodii Careless Whisper. Přímo mě to zasáhlo, vzpomněla jsem si na staré časy, kdy jsem si myslela, že láska a úspěch jsou na dosah. Ale teď? Teď jsem tu jen já a moje prázdná peněženka.
Únik do noci
Po pár skleničkách jsem se rozhodla, že už mám dost smutnění. Vytáhla jsem cigarety, zapálila jednu a vyrazila ven. Ulice voněly po dešti a já se cítila jako královna, i když jsem byla bez peněz. V tom jsem zahlédla billboard s George Michaelem. „3493 George Michael“ – to číslo se mi zarylo do hlavy. Co by se stalo, kdybych ho potkala?
Hra s osudem
Vydala jsem se po jeho stopách. Našla jsem malou klubovou scénu, kde hrál cover band. Zase ta melodie. Ponořila jsem se do davu, tančila, jako bych měla všechno na světě. Cítila jsem, jak mě hudba pohlcuje. A pak, najednou, jsem ho spatřila. George? Ne, to nemůže být on. Ale ten typ, co mě zlákal na jeho hru. Zajímavý, přitažlivý, měl něco, co mě přitahovalo.
Večírek, co se nezapomíná
Slíbil mi vzrušující večer, ale nevěděla jsem, že se dostanu do jeho světa. Byli jsme v soukromém pokoji, plném barev a vzduchu prosyceného alkoholem. Tančili jsme, smáli se, a já se cítila jako v jiném vesmíru. Pak mě vzal za ruku a přivedl k oknu. Pod námi se rozprostíralo město, které nikdy nespí. „Když máš srdce, následuj ho,“ řekl. Ale já se bála, co to znamená.
Nečekaný závěr
Vtom se rozrazily dveře a vtrhl do místnosti další muž. Znal ho. Byl to jeho producent! A právě v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se dostala do hry, o které jsem neměla ani tušení. George se na mě podíval, ale místo úsměvu jsem uviděla strach. „Měla bys jít,“ řekl. A já jsem se bez váhání otočila a vyrazila ven. Nikdy jsem nevěděla, že mě svět celebrity může tak rychle pohltit a nechat mě prázdnou. Ale 3493 George Michael? To číslo mi zůstalo v hlavě. Možná jednoho dne…“