Už jsem byla na dně. Bez peněz, bez lásky, bez motivace. Když jsem jednou večer seděla na starém roztrhaném gauči, zírala jsem na obrazovku, kde se blýskalo 3794. Vyhrajte 30ti minutový lifting obličeje bez skalpelu! Znělo to jako zázrak. Tak jsem se rozhodla, že to zkusím.
Hodila jsem na sebe staré džíny a vytahané tričko, abych se mohla dostavit na soutěž. Město bylo potemnělé a ulice voněly deštěm a benzínem. Cítila jsem, jak se ve mně probouzí adrenalin. Netrvalo dlouho a já stála před vstupem do malého, neonově osvětleného salonu. Hlava mi hučela jako při pití levného vína. Cítila jsem se jako královna, která si jde pro svou korunu.
V salonu to vypadalo jako z nějakého snu. Barvy se mísily s vůněmi esenciálních olejů a krémů, přičemž ve vzduchu visela atmosféra očekávání. Požádala jsem o lifting, ať už to znamená cokoliv. Někdo mi vrazil do ruky lístek a já se dozvěděla, že musím projít několika testy, abych se dostala do finále.
Začalo to jednoduchými otázkami, ale brzy se mi v hlavě začaly rojit myšlenky, jako se rojí mouchy kolem odpadkového koše. Musela jsem prokázat, že jsem drsná holka, co si zaslouží vyhrát. Vzduch zhoustnul a já se musela soustředit, abych si vzpomněla na všechny ty blbosti, co jsem zažila. Vybavila jsem si momenty, kdy jsem si říkala, že se nenechám zlomit.
Pak jsem dostala poslední úkol: přesvědčit porotu, že lifting bez skalpelu je přesně to, co potřebuju. A tak jsem se postavila na stůl, rozjela jsem svůj proslov, mluvení bylo jako tanec – vášnivé a neúprosné. V ten moment jsem si uvědomila, že to, co hledám, není jen lifting, ale i sebevědomí. Když jsem domluvila, porota se usmála. Vyhrála jsem! Nejen lifting, ale i něco mnohem cennějšího – víru v sebe.
Jak jsem si užívala svůj nový vzhled, uvědomila jsem si, že krása není jen v obličeji. Je to o tom, co máme uvnitř. V ten moment jsem si řekla – už nikdy nebudu bez peněz, bez lásky, ani bez sebevědomí. A tak jsem vyšla ven, slunce svítilo a já jsem se cítila jako vítězka.