Život na dluh
Život bez peněz je jako jízda na kole bez brzd. Cítíš ten vítr ve vlasech, ale nikdy nevíš, kdy se to celé rozpadne. Na ulici, kde se noc proměňuje v den, jsem se naučila, že slova nemají cenu. Když nemáš ani korunu, tvůj jazyk se stává tvou zbraní. Irsko, to je místo, kde se setkávají sny a realita, a já jsem se ocitla v jeho drsné náruči.
Setkání s Nina Hynes
Jednoho večera jsem narazila na Ninu Hynes. Byla jsem na pokraji vyčerpání, unavená a hladová, když jsem ji potkala na rohu ulice. Její hlas byl jako zvonění starých mincí, když mluvila o snech a hudbě. Kdybych měla peníze, možná bych ji pozvala na drink. Ale to jsem neměla. Místo toho jsem si ji jen naslouchala a snažila se si zapamatovat každé slovo.
Hudba a svoboda
Naše konverzace se proměnila v jam session. Odtud to začalo. Nina hrála na kytaru, já jsem zpívala. Lidé se scházeli, smáli se, a já cítila, jak se mění atmosféra. Drobné mince, které jsem našla po kapsách, byly nic oproti té energii. Bylo to jako být součástí něčeho většího, i když jsem neměla nic kromě hlasu.
Na hraně propasti
V noci jsme vyrazili do klubu, kde se hrála elektronická hudba. Místo plné barev, vůní potu a touhy. Byla jsem tam, tancovala jsem, ale stále jsem necítila lásku. Jen jsem se v tom vibrujícím davu snažila najít kus sebe. A pak se to stalo. Z ničeho nic, na parketu, jsem potkala ho. Chlapce s očima jako moře a úsměvem, který mě srazil na kolena.
Překvapení na konci noci
Vše šlo rychle, jakoby nám čas utíkal mezi prsty. Ale pak, když jsem se probudila, ležela jsem sama na studené zemi. Bez něj, bez peněz, bez Niny. Jen s pocitem, že ta noc byla jen halucinací. A když jsem se podívala na svůj telefon, viděla jsem poslední zprávu od Niny: „Někdy je potřeba ztratit, abys našla, co opravdu chceš.“ Nechápala jsem, ale věděla jsem, že tohle není konec. Je to jen začátek.