Jsem drsná holka bez peněz, bez lásky, prostě holka, co si musí poradit. Svět kolem mě je jeden velký soundtrack, který se hraje na plné pecky. Jakmile se v noci rozsvítí neonové světla, vím, že musím jít do akce. Hlava mi hučí, prachy dělaj člověka a já musím přežít.
Na rohu ulice cítím vůni smažených klobás a piva. Zároveň slyším zvuky smíchu a tleskání. 3196 clou je moje číslo, ať už se to zdá jakkoli bláznivé. Zvláštní, jak se číslům dá věřit víc než lidem. Všichni se tu snaží přežít, ale jen málo z nich ví, co to obnáší. Všichni hledají štěstí, ale já jen chci prachy.
Vběhnu do klubu, kde se ozývá hudba jako z jiného světa. Hlava mi třeští, jak se snažím dostat do rytmu. Soundtrack mého života se tu rozlučuje s realitou. Na parketu se mísí pot, vůně parfémů a levného alkoholu. Je to místo, kde se sny mění v noční můry, ale já se s tím smířila.
Potkávám kluka s modrými vlasy, který má v očích jiskru. Chvíli se na mě dívá, pak se usměje. „Co tu děláš, holka?“ zeptá se. „Hledám prachy a zábavu!“ odpovídám. Zasměje se a já vím, že jsem udělala dobře. Ten moment, kdy se naše pohledy setkaly, byl jako záblesk v temnotě, ale já vím, že to není láska, jen chemie.
Po pár drinkách se rozhodnu, že si zahraju na štěstí. Vsadím na něj, ale ne tak, jak byste si mysleli. Chci vyhrát, chci, aby mi prachy pomohly přežít. A pak, když se zdá, že vše jde podle plánu, zjistím, že ten kluk je víc, než jsem si myslela. Není to jen náhoda, je to osud. A nakonec, prachy a láska se mi pletou do cesty jako klacky pod nohy. Jaký paradox, že? Přežít a přitom se nechat unést. Možná právě to je ten skutečný soundtrack mého života.