Stíny a zvuky
Kdo by si pomyslel, že právě tady, v zaplivaném bytě na okraji města, se moje životní drama rozběhne jak z nějaké špatné telenovely? Mám tušení, že mi schází pár centů na jídlo, ale to je teď to poslední, co mě trápí. Vzduch je prosycený vůní levného alkoholu a cigaret, a já sedím na roztrhaném gauči s jedním uchem přilepeným k reproduktoru, kde zní Tori Amos. Její hlas je jako horká čokoláda, která se mi rozlévá v žilách, a přitom mě nutí cítit se jako schizofrenik v halucinaci.
Hlava v oblacích
Tori zpívá o lásce, což mě rozesměje. Láska? Co to je? Je to jako hledat ztracenou kocku, když máte hlavu v oblacích. Přemýšlím o tom, jak bych si mohla půjčit pár stovek od kámošky, ale pak se mi v hlavě zjeví obraz jejího rozlobeného obličeje. Ne, to fakt ne. Dneska chci být sama, ať už to znamená cokoliv.
Pohyb v temnotě
Náhle se ozve bouchnutí dveří. Srdce mi poskočí. Kdo to je? Otočím se a vidím siluetu. Kdo jiný než můj soused, ten blázen, co se neustále snaží prodat staré gramofony. „Zase posloucháš tu divnou zpěvačku?“ zeptá se s úšklebkem. „Jo, a co?“ odsekávám. „Tori Amos má víc talentu než ty a tvoje gramofony dohromady!“ Správně, chci ho vyhnat, ale místo toho se mi rozesměje. Je to tak absurdní, že se mi smích změní na hysterický záchvat.
Pohádka bez konce
Ve vzduchu je cítit napětí, jak kdyby se mezi námi utvářelo nějaké zvláštní pouto. V ten moment se mi v hlavě rozzáří myšlenka. Proč ne? Když jsem na dně, co ztratit? Vytáhnu z kapsy starý telefon a vytočím číslo. „Ahoj, Tori? Já jsem…“ Nejspíš se mi to zdá, ale cítím, jak se mi svět kolem mě točí a já se stávám součástí její písničky.
Nečekaný zvrat
Dveře se znovu otevřou, ale tentokrát to není soused. Je to policie, která přišla na oznámení o hluku. „Co se tu děje?“ ptá se strážník. Chci mu říct, že tu jen sním a poslouchám Tori, ale místo toho vyhrknu: „Zpívám!“ Výraz v jeho očích je směsicí zmatení a pobavení. A pak se stane to, co nikdo nečekal – strážník začne zpívat s námi.
V ten moment jsem si uvědomila, že i v nejtemnějších chvílích, když se zdá, že nemám nic, můžu najít spojení s lidmi, kteří mě obklopují. A tak jsme zpívali, tři neznámí v noci, a já jsem nakonec zjistila, že láska, nebo aspoň přátelství, může přijít z těch nejnečekanějších míst.