Bylo to jako nahá a nekompromisní jízda. 1872 Megashow. Město bylo v euforii, zatímco já jsem se snažila přežít v nehostinných ulicích. Davy lidí, podivné barvy, smíšené vůně potu a alkoholu. A pak tam byl on. Bohus Matus. Kdo by to byl řekl, že se zrovna s ním dostanu do víru událostí, které změní všechno?
Byl to večer plný slibů. Rozsvícené neonové nápisy lákaly všechny, kdo hledali zábavu. Já jsem se dostala do backstage, jako bych měla nějakou VIP kartu. Ale co? Měla jsem jen několik drobných v kapse a srdce plné touhy po dobrodružství. Slyšela jsem smích a hudbu, která mi drásala uši. V tom okamžiku jsem potkala Bohuse, jak flirtuje s nějakou blondýnkou. Ale já jsem se nedala. Všechno nebo nic, to byl můj styl.
„Hej, Matusi, ty víš, co chci!“ vykřikla jsem. Všichni se na mě otočili. On se usmál, ale já jsem cítila, že jsem mu vlezla do jeho šou. Měla jsem v sobě oheň a nedokázala jsem ho zhasnout. Přitáhla jsem si ho k sobě a vyzvala ho, aby ukázal, co v něm je. Vzduch byl prosycen napětím, jako když se blíží bouřka.
Jak jsem se s ním pustila do tance, zapomněla jsem na všechno kolem. Byl to tanec jako žádný jiný. Jako bychom byli jediní na světě. Jeho vůně smíchaná s potem a alkoholem mě hypnotizovala. Už jsem ani nevěděla, kdy skončila show a začal náš vlastní příběh. Bylo to jako ve snu, ale já jsem byla střízlivá a věděla, co dělám.
„Chceš se mnou utéct?“ zeptal se mě a já jsem se na něj podívala jako na blázna. Ale v tom okamžiku jsem si uvědomila, že já chci. Chci utéct, chci cítit vítr ve vlasech, chci zapomenout na to, co mě svazuje. A tak jsme zmizeli do noci, v objetí bez lásky, ale s touhou po něčem víc. Ale co se stalo? Naše cesty se rozdělily. A Bohus? Ten se rozhodl, že se vrátí na pódium, zatímco já jsem zůstala stát v prázdných ulicích. Život je na hovno, ale někdy to stojí za to.