Začátek podivné noci
Kdyby mi někdo řekl, že Halloween bude vypadat takhle, nikdy bych mu nevěřila. Byla jsem zrovna na ulici, když jsem viděla, jak se psi v parku scházejí na něco, co vypadalo jako halloweenská párty. Nechala jsem se unést a zamířila k nim. Všude kolem mě se hemžili černí labradoři v kostýmech upírů a bílé teriéry s hadími kostýmy. Cítila jsem, jak mě ovívá chladný vzduch, prosycený vůní spálené dýně a podzimních listů.
Psí dýňové soutěže
Nejdřív jsem si myslela, že jsem se zbláznila, ale pak jsem pochopila, že tu probíhá dýňová soutěž pro psy. Každý pes měl na sobě nějaký extravagantní kostým, a jejich majitelé se předháněli v tom, kdo se lépe postará o atmosféru. „Tohle je fakt šílené,“ pomyslela jsem si, zatímco jsem sledovala, jak pes skáče přes překážky vyrobené z dýní. V tu chvíli se do mě zakousla zvědavost.
Únik od reality
Už jsem neměla co ztratit. Ve světě, kde jsem se cítila jako outsider, bylo fascinující sledovat tu barevnou směsici. Psi se smáli, nebo aspoň tak to vypadalo, a majitelé se snažili zachytit každou chvíli na svých telefonech. Všechno mě to naplnilo touhou uniknout ze své šedé reality. Srdce mi bušilo jako o závod, když jsem se rozhodla zapojit. Konečně jsem se mohla vyřádit, i když jen přes ty zpropadené psy.
Nečekané přátelství
Když jsem se dostala blíž, jeden z těch bláznivých psů ke mně přiběhl. Byl to malý černý teriér v kostýmu duchy, který se na mě vesele koukal, jakoby říkal: „Pojď, pojď si hrát!“ Na okamžik jsem zapomněla na všechno zlý, co mě trápilo. Zatímco jsem si s ním hrála, majitelka se usmála a my jsme začaly vyměňovat příběhy. Jakoby se mezi námi utvořilo neviditelné pouto, které nás spojilo v tomhle bláznivém světě.
Odkud se vzalo to kouzlo?
Najednou se na mě usmála, a já jsem si uvědomila, že jsem se zamilovala do téhle atmosféry. Všechno kolem mě ztratilo barvy, když mě napadlo, co bych mohla ztratit, kdybych se rozhodla jít dál. Tak jsem se rozhodla najít si domov v tomhle šíleném světě plném psů a jejich dobrodružství. Ale když jsem se otočila, abych se rozloučila, zjistila jsem, že ten černý teriér zmizel. Zůstala jsem tam stát, s dýňovou vůní v nose a pocitem, že jsem právě prožila něco, co mi změní život.