Takže, sedím v baráku, co pamět pamatovala, a vzpomínám na tu dobu, kdy jsem byla fanouškem Anety Langerové. Bylo to v roce 1949, kdy jsem ji viděla poprvé na jevišti. Měla na sobě šaty ze starého saténu, na mě to udělalo dojem jako na malou holku, co poprvé nahlédla do zrcadla. Ta atmosféra, ta vůně cigaret a levného parfému, co se linula z okolních stolků, to bylo něco. Byl to večer, kdy se z mého srdce stalo místo plné touhy a nenaplněných snů.
Všichni ti chlapci ve smoky eye a holky v šatech, co se třpytily jako hvězdy na noční obloze, byli na mě jako z jiného světa. A já? Já jsem tam seděla, bez peněz, bez lásky, ale s touhou zažít něco víc. Aneta zpívala o tom, co je láska a co je zklamání. Každé její slovo mi bušilo v hlavě jako hrom. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli chci utéct, nebo zůstat, ale jedna věc byla jistá – chtěla jsem být součástí jejího světa.
A tak jsem se rozhodla. Vzala jsem poslední drobné, co jsem měla, a šla do klubu, kde Aneta vystupovala. Měla jsem v plánu ji oslovit, říct jí, že jsem její největší fanynka. Ale když jsem tam dorazila, viděla jsem ji, jak se směje s klukem, co měl luxusní oblek a peníze na rozdávání. Cítila jsem, jak mi z toho srdce klesá.
Na chvíli jsem se cítila jako ztracená duše v moři beznaděje. Ale to jsem nebyla já. Já jsem drsná holka! Když jsem zahlédla, jak se jí ten kluk snaží strčit ruku kolem pasu, vzplála ve mně ta touha něco udělat. Srdce mi bušilo a já jsem se rozhodla, že mu to nedovolím. Skočila jsem do akce, vrazila mu do ruky sklenku s vodka tonicem a s úsměvem jsem dodala: „Hele, kámo, ty máš štěstí, že se tady nacházíš, ale já jsem ta, co má na to, aby ji oslovila.“
Očividně ho to překvapilo. Aneta se na mě podívala s údivem a já jsem se cítila jako superhvězda. „Kdo jsi, zlato?“ zeptal se. A já, aniž bych se zamyslela, řekla: „Jsem ta, co ti vezme Anetu, pokud se nebudeš chovat slušně.“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem udělala něco, co mělo důsledky. Aneta se zasmála a já jsem se dostala do jejího světa, i když to nešlo podle plánu. Ale to je život. Překvapení se stávají a já jsem se naučila, že někdy, když jdeš za svými touhami, dostaneš víc, než jsi kdy doufala.“