Začátek v temnotě
Byla jsem kousek od centra, na místě, kde se stíraly hranice mezi realitou a mým zpackaným životem. Ulice voněly po dešti, zatímco já se s hlavou plnou myšlenek snažila najít směr. Bez peněz, bez lásky, jen já a tenhle městský chaos. Když jsem zahlédla číslo 3412 na jednom z domů, něco se ve mně pohnulo.
Podivné setkání
Zastavila jsem se. Z okna vycházela slabá záře a já se rozhodla zjistit, co se tam děje. Otevřela jsem dveře a ocitla se v malém pokoji, kde se mísily vůně starého dřeva a levného parfému. Před sebou jsem měla muže, který na první pohled vypadal jako toulavý pes. Ale v jeho očích se skrývala jiskra, která mě vtáhla do hry.
Hra o přežití
„Ty jsi přišla pro pravdu?“ zeptal se. „Nebo jen tak bloumá po ulicích?“ Věděla jsem, že nic nenabízí, ale jeho slova mně fascinovala. V tomhle městě je přežití hra, a já jsem se rozhodla hrát. Každé slovo, které vyšlo z jeho úst, mě lákalo víc a víc, až jsem cítila, jak se propadám do jeho světa.
Na hraně
Začali jsme si vyměňovat příběhy, které byly jako střípky rozbitého zrcadla. Každý z nás měl něco, co skrýval. Já jsem mluvila o svých nočních dobrodružstvích, o tom, jak se město mění, když slunce zapadne, a on mě poslouchal, jako by každé slovo bylo vzácné. Vzduch byl naplněný napětím a já jsem věděla, že se blížíme k něčemu víc než jen k obyčejné konverzaci.
Překvapivý konec
A pak se to stalo. Když jsem se chystala odejít, on se mi podíval hluboko do očí a já jsem uviděla v jeho pohledu něco, co jsem nikdy předtím neviděla. „Tohle není konec, to je začátek,“ řekl a já jsem věděla, že mě něco víc přitahuje k tomu číslu 3412. V ten moment jsem si uvědomila, že moje beznaděj může mít překvapivý zvrat. Možná jsem našla nejen příběh, ale i klíč k novému životu.