Když se světlo zhasne
Přesně v 3621 jsem stála před barem, kde se konal audiovizualní taneční party. Vzduch byl prosycený kouřem a vůní levného piva. Cítila jsem, jak adrenalin stoupá, a přestože jsem neměla ani korunu, věděla jsem, že dnes v noci to bude jízda. Hudba už duněla z repráků, když jsem se vydala dovnitř.
Život bez peněz
Každý krok na parketu byl jako úder srdce. Cítila jsem se jako královna v království bez pravidel. Světla blikala, tanečníci se pohybovali jako v transu. Nikdo tu neřešil, kdo má co na sobě, nebo kolik peněz na účtu. Jen já, hudba a ta šílená atmosféra.
Vůně neznáma
Najednou mě oslovil kluk s neonovými vlasy. Jeho úsměv byl jako z reklamy na energii. „Chceš tančit?“ zeptal se. Odpověděla jsem mu bez váhání. Na parketu jsem se cítila jako v jiném světě. Zapomněla jsem na všechny starosti, na prázdnou peněženku, na lásku, která mi chyběla.
Tanec jako útěk
Tancovali jsme tělo na tělo, každý pohyb byl příslibem dobrodružství. Všichni kolem nás byli v extázi, jako by nám patřil celý vesmír. Barva světel se měnila s každým úderem basu. Cítila jsem, jak se mi třese srdce, a v tu chvíli jsem zapomněla na všechno.
Nečekaný závěr
Když se hudba zastavila, kluk zmizel v davu. Otočila jsem se a najednou jsem stála tváří v tvář svému odrazu v zrcadle. Bez peněz, bez lásky, ale s pocitem svobody, který jsem nikdy předtím nezažila. A pak jsem se usmála. Noc teprve začínala. Život nebyl o penězích, ale o těchto okamžicích. Překvapivě jsem se cítila bohatá.