Stála jsem na prahu Rockové školy, kde se točil vzduch plný zvuků kytar a smíchu. Všude kolem mě byla spousta lidí, kteří měli peníze, úsměvy a sny. Já? Já měla jen roztrhané džíny a hladový žaludek. Ale dneska jsem měla plán. A ten plán měl jméno: Petr Kolář.
Srdce mi bušilo, když jsem vešla dovnitř. Na pódiu stál ten chlap, co mě vždycky dostával do varu svými písničkami. Zatímco ostatní se soustředili na rytmus a melodii, já se soustředila na to, abych se dostala blíž. Zatímco se z reproduktorů linula jeho známá skladba, já jsem se prodírala davem jako dravá šelma. Tak blízko k němu, jak jen to šlo.
A pak to přišlo. Z ničeho nic, Petr Kolář se na mě podíval. Byl to pohled, který říkal: „Pojď si zazpívat.“ Měla jsem na dosah ruky šanci, která by mi mohla změnit život. Vstoupila jsem na pódium, nervy mi hrály jako rozbitá kytara. Ale jakmile jsem uchopila mikrofon, všechno ostatní zmizelo. Všichni ti bohatí, usměvaví lidé byli najednou jen šum, a já? Já byla hvězda!
Jak jsem zpívala, cítila jsem, jak se mým tělem valí energie. Lidé tleskali, skandovali mé jméno, a já jsem prožívala svou chvíli slávy. Ale pak, v polovině písničky, se stalo něco nečekaného. Stalo se to, co nikdo nečekal. Na scéně se objevil jiný chlap, jehož zjevení mi vzalo dech. Byl to můj bývalý, který mě nechal kvůli penězům. Teď stál tam a díval se na mě, jak zářím na pódiu, jako by se mi snažil vrátit.
Jakmile jsem skončila, opojení z vystoupení se proměnilo v šok. Petr se na mě usmál a podal mi ruku. Ale já jsem věděla, co musím udělat. Otočila jsem se k bývalému, podívala se mu do očí a řekla: „Ne, už nikdy víc. Dneska jsem tu já, a tohle je můj čas.“ A s tím jsem se vrátila k Petrovi, zatímco se dav bouřil v potlesku. Život se mi měnil, a já jsem byla připravená na všechno.