Teď, když sedím na tom ošoupaném sedadle v zaplivané kavárně, přemýšlím, jak se mi to mohlo stát. Město je plné neonových světel a já nemám ani korunu v kapse. Tele na Radiu Express hraje v pozadí, zvuk hlasu moderátora se mísí s vůní spálené kávy a cigaretového kouře. To je můj svět, svět bez peněz a bez lásky, ale to mi nevadí.
Jsem drsná holka, co si umí prosadit. Snažím se přežít, a tak jsem se rozhodla zúčastnit se místního soutěžního pořadu. „Kdo vyhraje, ten dostane šanci vystoupit na hlavní scéně festivalu!“ oznamují v rádiu. Vzrušení mi běhá po zádech. Cítím adrenalin, když se blížím k mikrofonu. Hlas je mi jediným společníkem, který mi zbyl.
Čas se mi zdá jako vyměřený. Jakmile se začnu vyjadřovat, vlny zvuku se šíří jako příboj. Mluvíme o všem, o lásce, o zradě a o tom, jak je život krutý. Zatímco se ostatní smějí, já jsem přímá, nemám co ztratit. „Kdo potřebuje lásku, když máš odvahu?“ říkám s úsměvem, zatímco se v davu ozývá potlesk.
V ten moment se zjeví on. Tajemný neznámý, který mě fascinoval svou energií. Jeho oči mají barvu bouřkového nebe a já cítím, jak mi srdce buší. „Myslíš, že nás může spojit jen rádio?“ zeptá se. Jeho slova mě zasáhnou, ale nedám na sobě nic znát. Musím být silná, nemohu dovolit, aby mi někdo ublížil.
Ale jak soutěž pokračuje, zjistím, že ten kluk není jen další tvář v davu. Zazní moje jméno jako vítězky a já se ocitám na vrcholu. Všechny oči jsou na mě a já najednou cítím, že láska a peníze nejsou to, co chci. Chci svobodu, adrenalin, a právě tenhle kluk, co se mi dostal pod kůži. Když se zvedáme k oslavám, nečekaně mě chytí za ruku. „Tak co, jdeme na to?“ zeptá se. A já vím, že to, co začalo jako hra, se může změnit v něco víc. Takový život bez peněz a lásky, a přesto plný překvapení.