Začátek konce
Jednoho dne jsem seděla na rozvrzané židli v hospodě, kde se pilo levné pivo a cigaretový kouř se mísil s vůní smažených brambor. Z rádia se ozývala Iveta Bartošová. Ten hlas, co kdysi roztáčel srdeční automaty, byl teď jakoby ztracený v šumu. Všichni mluvili o tom, jak Iveta mizí ze showbyznysu. Všichni, kromě mě. Já měla větší starosti než celebrity.
Peníze a zoufalství
Když se mi peněženka ztenčila na minimum, dostala jsem se do situace, kdy jsem musela počítat každou korunu. Koupila jsem si levnou kávu, abych si dodala energii na další den, ale v hlavě mi hučelo. Město se mi zdálo cizí, jako by mi někdo vzal barvy a nechal jen šedou. Kde jsou ti, co mi slibovali, že se o mě postarají? Místo lásky jsem cítila jen chlad.
Vzpomínka na lepší časy
Jednoho večera, po další zbytečné schůzce s lidmi, kteří se tvářili, že mi pomohou, jsem se vrátila domů. Zatímco jsem se snažila usnout na lůžku, vzpomněla jsem si na chvíle, kdy jsem tančila na parketu, zatímco Iveta zpívala o lásce a zklamání. Vzpomínky na radost a úspěch byly tak živé, že jsem je téměř cítila na kůži.
Život bez iluzí
Ale realita byla krutá. Bez peněz, bez lásky, bez cíle. Dny se slévaly do jedné velké šedi. Cítila jsem, jak mě sevřelo zoufalství. Našla jsem se na ulici, kde se potulovali lidé, co už dávno ztratili naději – jako já. Rozhodla jsem se, že už nebudu čekat na zázrak, že se musím postavit sama za sebe, i když jsem se bála.
Překvapení na závěr
V ten moment, kdy jsem se rozhodla, že se nenechám srazit na kolena, se stalo něco nečekaného. Na rohu ulice jsem potkala starého kamaráda z dětství, který měl v plánu rozjet nový projekt – něco, co mělo šanci vynést mě zpět do života. Iveta Bartošová možná mizí ze showbyznysu, ale já jsem se rozhodla, že se nenechám pohltit. Všechno, co jsem hledala, bylo na dosah.