Jsem drsná holka, která se nebojí jít na věc. Nemám peníze, nemám lásku, ale mám příběh. Příběh o tom, jak jsem se dostala na koncert Ewy Farne. A to nebylo jednoduché. Na ulici, v špinavé mikině, jsem si hrála na hvězdu, zatímco v srdci mi bušilo, že bych chtěla být někdo jiný. Věděla jsem, že Ewa je populární, ale já jsem neměla ani na lístek.
Jednoho dne jsem se rozhodla, že se na ten koncert dostanu. Shodila jsem ze sebe všechny myšlenky na to, že to je šílenství. Oblékla jsem se do černých džínů, které pamatují lepší časy, a vyrazila jsem. Vzduch byl naplněný vůní popcornu a levného piva. Míjela jsem lidi, kteří vypadali šťastně, zatímco já jsem se cítila jako duch procházející mezi nimi.
V davu jsem zahlédla známé tváře. Hlasité smíchy a křik mě přitahovaly jako magnet. Chtěla jsem být mezi nimi. Když jsem se konečně dostala blíž k pódiu, cítila jsem, jak se mi zrychluje tep. Oči na mě upřené, cítila jsem se jako královna, i když jsem byla bez peněz a bez lásky.
A pak to přišlo. Ewa Farna vystoupila na pódium. Její hlas byl jako jasný zvon, který rozechvěl celou atmosféru. Lidé kolem mě zpívali, skákali, a já? Já jsem se jen dívala. Ale ve mně byla bouře. Při jedné písni jsem se rozhlédla a uviděla kluka, který na mě kývl. Měl v očích něco, co mě přitahovalo. Nechtěla jsem se s ním seznámit, ale nemohla jsem odolat.
Ke konci koncertu, když Ewa děkovala publiku, jsem se rozhodla udělat krok. Šla jsem k tomu klukovi. Až do té doby jsem si byla jistá, že láska je pro mě tabu. Ale ten moment byl jiný. Když jsem mu podala ruku, na chvíli jsem se cítila jako hvězda. Pak mě ale jeho úsměv zradil a já pochopila, že to, co jsem cítila, nebyla láska, ale touha po něčem, co jsem nikdy neměla. Místo pocitu štěstí jsem se vrátila do reality – bez peněz, bez lásky, ale s novým příběhem, který mohl začít znovu.