Když říkám, že jsem drsná holka, myslím to vážně. Bylo to jako by mě osud hodil do jezera zvaného Jessica Simpson, kde se mísili country melodie s vůní prachu a opuštěných silnic. A já? Já byla ta, co se v tom všem utápěla bez lásky a bez peněz.
Jednoho horkého letního odpoledne jsem se rozhodla, že mi už došla trpělivost. Seděla jsem na zadním sedadle starého pickupu, který měl víc šrámů než já. „Hej, kámo, je čas na akci!“ vykřikla jsem, když jsem si přehodila černou kšiltovku na hlavu. Vzduch byl plný vůně spáleného benzínu a já cítila, že se blíží něco velkého.
Moji kámoši, s kterými jsem se potloukala po městě, byli stejně drsní jako já. Dali jsme se na lov. Ne na normální lov, ale na ten, který nás vystřelí do neznáma. „Cíl je jasný, ukradneme ten starý klavír z opuštěného baru!“ Znělo to šíleně, ale to bylo to, co jsme chtěli, vzít si kus minulosti, vzít si kus sebe.
Přijeli jsme k baru, který vypadal jako z jiného světa. Dveře se zaskvěly jako zrcadlo, ale uvnitř bylo tma a ticho. „Nikoho tu není, tak co čekáme?“ zamumlala jsem, když jsem našla klíč od zadního vchodu. Vstoupili jsme do zóny, kde se dříve konaly divoké country večírky. Vzduch byl prosycen vůní starého dřeva a alkoholu, a já cítila, jak mi srdce buší.
Na scéně byl klavír – starý, ale stále krásný. „Tak, co teď?“ zeptal se jeden z mých kamarádů. „Teď ho vezmeme!“ zakřičela jsem, a s tím jsem se vrhla k němu. Když jsme ho zvedali, najednou se rozsvítilo světlo a zpoza rohu vyšel chlapík s pistolí. „Co to tu děláte?“ zeptal se, ale já byla rychlejší. „Máme tu vlastní plán!“ a v ten moment jsem se rozhodla, že se ukážu jako skutečná drsňačka.
To, co následovalo, byla akce, na kterou nikdy nezapomenu. Nejen že jsem se s pistolí postavila proti chlapíkovi, ale najednou jsem cítila, že v tom všem je něco víc. Když jsme se snažili utéct, zjistila jsem, že klavír je nejen starý nástroj, ale taky klíč k mé minulosti. A tak jsem se rozhodla, že se s ním už nikdy nerozloučím. Co na tom, že nemám lásku, když mám svůj klavír, který mi dává svobodu a sílu?! „Zpátky do ulic!“ zakřičela jsem, a odjela jsem do noci, s klavírem v náručí, s pistolí v kapse a s pocitem, že teď jsem konečně svá.