Byl to chladný večer v roce 2122, když jsem se rozhodla, že je čas vzít si zpět, co mi patří. Český slavík byl na dosah, a já jsem se chystala ukázat, že i bez peněz a lásky se dá něco dokázat. Na ulici jsem potkala kluka s bílou kšiltovkou, co se mi snažil vnutit nějaké nesmysly o Gottovi. Všechny ty historky o úspěchu a slávě mi byly ukradené. Můj cíl byl jasný: dostat se na pódium.
Nasadila jsem si černé brýle a vyrazila do víru noci. Vzduch byl cítit po cigaretovém kouři a levném alkoholu. Všude kolem mě se hemžili lidé v extravagantních kostýmech, jako by přišli z jiného světa. Měla jsem v kapse jen pár drobných a hrdost, která mě hřála víc než jakýkoli kabát. Přímo naproti mně stálo Slavíkovo pódium, ozářené světly, a já jsem bych to měla být já, kdo na něm zazáří.
Vešla jsem do backstage, kde se to hemžilo lidmi, kteří si snažili vybojovat své místo na slunci. Každý z nich měl svůj příběh, ale já jsem se nezastavovala. Přišla jsem sem s cílem, a ten se nedá zmařit. Na stěnách visely plakáty s podobiznami Gotta a jeho odkaz byl všude. Ale já chtěla víc. Chtěla jsem, aby mě lidé znali, abych se stala legendou, i když jsem neměla peníze, které by mi to usnadnily.
Jak jsem se blížila k pódiu, pocítila jsem nával adrenalinu. Všechno kolem mě se rozmazalo. Hudba duněla jako srdce, které bije pro svobodu. Když jsem vkročila na pódium, světla osvětlila mé tvář a já jsem se cítila jako královna. Všichni ztichli a já jsem zpívala, jako bych měla v sobě oheň. Každé slovo, které jsem vykřikla, bylo jako výstřel z revolveru – přesné a mocné.
Na konci mého vystoupení se ozval potlesk, který se rozlehl jako hrom. Cítila jsem, jak mi srdce buší, a najednou se mi všechny starosti zdály daleko. Když jsem sestupovala z pódia, všichni na mě zírali. Myslela jsem, že jsem udělala něco velkého. A pak jsem si uvědomila, že Gottova éra skončila, a já jsem se stala novou vládnoucí silou na scéně. Vysoké ambice, žádné peníze, ale srdce, které bije pro hudbu. To byl můj triumf.
Tehdy jsem si uvědomila, že lásku a peníze nepotřebuji. Mám to, co mě dělá šťastnou – svoji vášeň. A tak skončila jedna éra a začala jiná, plná barev, vůní a pocitů. A kdo ví, co přinese zítřek, ale jedno je jisté: já jsem na správné cestě.