Hlava na stole a klávesnice na stole
Zavřela jsem oči, ale spánek mě nechtěl vzít. Místo toho jsem seděla v zaprášené garáži, kde se všechno smrdělo olejem a starými pneumatikami. Počítač, co stál v rohu, svítil jako maják v temnotě. Vzpomněla jsem si, jak jsem ho našla. Byla jsem bez peněz a bez lásky, ale tenhle stroj měl v sobě kouzlo. Co může dělat počítač, když spíš? To byla otázka, co mě pálila v hlavě.
Záhadné upozornění
Když jsem se blížila k jeho obrazovce, zaslechla jsem tichý bzukot. Jako by mě volal. Klikla jsem na něj a objevila jsem podivné upozornění. „Máš 3140 nových zpráv!“ Pomyslela jsem si, že to je blbost. Kdo by mi psal? Nikdo mě nemá rád, ale zvědavost byla silnější. Kdo ví, co se skrývá za těmi čísly?
Digitální svět
S každým kliknutím se mi otevíral nový svět. Byly tam fotky, které jsem nikdy neviděla – já, v jiných životech, s lidmi, které jsem neznala. Voněly jako jaro, ale já jsem byla zvyklá na vůni spáleného oleje. Všechno to bylo tak barevné, tak živé. Cítila jsem, jak mě to vtahuje dovnitř, jako když se potápíte do studené vody. Zprávy byly jako vzkazy z vesmíru, co se snažily promluvit.
Realita vs. fantazie
Najednou jsem začala cítit, jak se mi ztrácí půda pod nohama. Kde končí realita a začíná fantazie? Počítač se stal mým únikem, mým přítelem, mým nepřítelem. Pořád jsem snila o tom, co by se stalo, kdybych se probudila. Ale co když jsem se probudila už teď? Život nebyl tak jednoduchý.
Nečekané rozuzlení
Když jsem klikla na poslední zprávu, obrazovka zčernala. A pak se na ní objevila zpráva: „Myslíš, že jsi sama?“ Záhy jsem pocítila, jak mi začalo bušit srdce. Otočila jsem se a za mnou stál stín. Byla jsem tu, v garáži, sama, ale ten stín mě nechtěl nechat odejít. Co může dělat počítač, když spíš? Může ti ukázat, že jsi nikdy opravdu sama.