Byl to večer, kdy se všechno točilo kolem světel a zvuku. Factory Music Awards 2005 se blížily a já jsem měla v plánu tam být. Všichni kolem mě byli v drahých šatech, zatímco já jsem se spoléhala na staré džíny a tričko s potiskem.
Všechno začalo v klubu Factory, kde se to hemžilo lidmi s úsměvy, ale já jsem se cítila jako outsider. Aneta a Samer – ti dva, co vždycky zabodují. Jejich jména se skloňovala na každém rohu. Vzduch byl prosycený vůní potu a cigaret, a já jsem byla připravená na akci. Moje srdce bušilo jako blázen.
Všude kolem se tancovalo, skákalo a zpívalo. Když Aneta s Samerem dorazili, prostor se okamžitě změnil. Bylo to jako vystoupení z nějakého filmu – já jsem stála opodál, ale v hlavě se mi rodila myšlenka. Co kdybych do toho šla a zkusila to?
Odhodlala jsem se. Vběhla jsem na parket a začala tancovat. Pár lidí se na mě podívalo, ale já jsem si jela to svoje. Najednou jsem cítila, jak mě někdo chytá za ruku. Samer! Měl ten nejdokonalejší úsměv a já, bez peněz a bez lásky, jsem se mu podívala do očí. V tu chvíli jsem zapomněla na všechno okolo.
Večer se spustil do víru, kdy se všechno stalo možným. Aneta a Samer se se mnou spojili a my jsme tvořili trio, které si užívalo každou sekundu. Najednou přišla zpráva, že jsme byli nominováni na nejsilnější moment večera. Když jsme se postavili na pódium, v srdci jsem cítila, že i bez peněz a lásky může člověk zažít něco nečekaného. A pak, v okamžiku, kdy jsme vyhráli, jsem si uvědomila, že tenhle večer změnil všechno. Všichni se smáli a já jsem cítila, že tohle je moje chvíle.
Na konci večera, když se zhasla světla a poslední tóny písně utichly, jsem se podívala na Samera a Anetu. Moje srdce bušilo, ale tentokrát ne strachem, ale radostí. Bez peněz, bez lásky, ale s neobyčejným zážitkem – večer, na který nezapomenu. A tak jsem se vrátila do reality, ale s vědomím, že i drsné holce se může podařit něco velkého.