První pohled na svět
Život je jako smradlavý odpad, co se rozlévá po ulicích. Sníh se tavil na mých botách a já jsem se snažila ignorovat chlad, který mi pronikal kůží. S padesátikorunou v kapse jsem se rozhodla, že dneska něco změní.
Barvy a vůně
Procházela jsem se po městě, které vypadalo jako rozmazaný obraz. Stánky s jídlem voněly smaženými bramborami a kořením, co mi dráždilo nos. Zastavila jsem se u jedné z nich a objednala si. Věděla jsem, že za chvíli se setkám s někým, kdo mi může změnit život.
Náhodné setkání
Ten kluk, co stál na rohu, měl oči jako dva smaragdy a úsměv, co by mohl rozsvítit i ten nejtemnější kout. „Jsi ztracená, nebo jen hledáš dobrodružství?“ zeptal se mě. A já se jen zasmála. „Obojí,“ odpověděla jsem, a moje srdce bušilo jako zběsilé.
Akční plán
Rozhodli jsme se, že se vydáme na místo, kde se schází ti, co chtějí žít naplno. Bar s názvem 3426, co musíte vidět, abyste byli v obraze. Cestou jsem cítila, jak mně energie pulzuje v žilách. Všude kolem nás byly barvy, světla a smích. Bylo to jako v halucinaci z garáže.
Nečekaný závěr
Když jsme dorazili, zjistila jsem, že to místo není jen o zábavě. Bylo to plné lidí, kteří se snažili uniknout svým vlastním démonům. Kluk vedle mě se usmál, ale já jsem si uvědomila, že já jsem ta, kdo musí utéct. Utéct od pocitů, které mě svazovaly. V ten moment jsem se rozhodla. Otočila jsem se a zmizela ve tmě. Příběh končí, ale já teď vím, že musím bojovat sama za sebe.