Stála jsem na rohu ulice, kde se město potápělo do šera. Hlava mi hučela a já jsem si říkala, že dnešek bude jiný. Bez peněz, bez lásky, ale s dávkou adrenalinu. Představte si, že jste v barevné džungli neonů a vůní, které vás hned praští do nosu. To je moje město.
Vyrazila jsem na ulici, kde se dalo všechno. Byla jsem rozhodnutá, že udělám ze svého blogu Blogzine. Proč? Protože se mi to líbí. Když se cítíte jako drsná holka, něco se ve vás změní. Chci, aby lidé cítili, co prožívám. Vzala jsem si k srdci, že mé slova mají sílu. Začalo to jedním prostým nápadem.
Sedla jsem si do kavárny, kde se dalo najít pár podobných duší, které hledaly útěk. Káva mi voněla jako spálené sny a u stolu vedle mě seděl chlápek, co měl na sobě tričko s nápisem „Život je krátký“. Odpovídala jsem mu pohledem, co říkal: „Tak začni psát, co cítíš.“ Byl to impuls, který jsem potřebovala. Zmocnila jsem se klávesnice a začala psát. Slova se hrnula jako řeka.
Jak jsem psala, všechno okolo mě se rozmazalo. Zvuky, hlasy, to všechno se stalo šumem. Jen já a můj blog. S každým dalším odstavcem jsem cítila, jak se mi zvedá adrenalin. Chtěla jsem ukázat světu, co je uvnitř mě, jaké emoce mě trápí, jak vypadá život bez peněz a bez lásky. Každé slovo bylo jako náboj, který jsem vypustila do vzduchu.
A pak to přišlo. Na dveře kavárny zaklepal chlápek, který se tvářil jako by právě vylezl z nějakého akčního filmu. V ruce držel propisovačku a v očích plameny. Otočil se na mě a řekl: „Slyšel jsem, že píšeš. Chci, aby tvůj blog žil. Co takhle udělat zázrak?“ V tom okamžiku jsem si uvědomila, že jsem možná našla klíč k tomu, co jsem hledala. Tak jsem mu přikývla a začala psát příběh, který změní všechno.
Na konci dne jsem zjistila, že život je o odhodlání a strachu. Možná nemám peníze, ale mám příběhy, které můžu vyprávět. A každý příběh, který napíšu, se stává součástí mě. Takže, udělejte ze svého blogu Blogzine, protože život je příliš krátký na to, aby byl nudný. A co se stalo s tím chlápkem? Ten se stal mým největším fanouškem a navždy změnil směr mého psaní. Tak se na mě nezapomeňte podívat!