Hlava v oblacích, nohy na zemi
Byla jsem na pokraji sil, když jsem se rozhodla, že se mi nelíbí, jak mi život utíká mezi prsty. Stála jsem na rohu ulice, v jedné ruce cigaretu, v druhé prázdnou peněženkou. Svět kolem mě byl jako z pohádky, barevný, živý, ale já jsem se v něm cítila jako duch, který nemá co ztratit.
Pohádka na dosah
Pár kroků od mě, v černobílém stínu, stála skupina čtenářek. V jejich rukou svítily knihy, obálky zdobené hvězdami a kouzly. „Co tady děláte, princezny?“ zeptala jsem se, když jsem se k nim přiblížila. „Čteme pohádky, které nám dávají naději,“ řekla jedna z nich, zjevně přesvědčená, že mi to něco přinese.
Život je jiná pohádka
Ale já jsem měla jiný plán. „Pohádky jsou pro slabochy,“ pomyslela jsem si. Vytáhla jsem z kapsy papír a tužku. „Co kdybych napsala vlastní?“ Vzala jsem si od nich knihu a začala ji používat jako plátno pro svou vlastní realitu. Příběh o holce, co se nebála říct pravdu.
Akce!
Když jsem psala, okolí se rozjasnilo jako podzimní slunce. Lidé kolem mě se zastavili a dívali se, jak se příběh zhmotňuje na stránkách. „Zavřete oči, holky!“ zakřičela jsem. A pak jsem začala vyprávět. Můj příběh byl o boji, o lásce, kterou jsem nikdy nezažila, ale toužila po ní. O tom, jak se člověk může postavit proti světu a vyhrát.
Nečekaný zvrat
Když jsem domluvila, zjistila jsem, že se na mě dívá jiný svět. Čtenářky mi tleskaly, ale já jsem se smála. „A teď, co s tím uděláme?“ zeptala jsem se. A právě v ten okamžik, jakoby z pohádky, se jeden z kluků z davu postavil. „Dáme ti šanci napsat náš příběh,“ řekl. To byla ta pohádka, kterou jsem nikdy nečekala. Možná, že i já můžu být hrdinkou, ačkoli bez peněz a bez lásky.