Začátek konce
Jsem drsná holka, co se nebojí ničeho. Nemám peníze, nemám lásku, ale mám chuť žít na hraně. Někde v zapadlé garáži, kde se vzduch mísí s výpary a odpadky, jsem našla lahvičku. Vypadala jako starý alkohol, ale já jsem věděla, že je to metanol. Kdo by to tušil? Všichni okolo mě si myslí, že je to jenom hrozba, ale já jsem zvědavá. Můj adrenalin stoupá.
Pach smrti
Otevřela jsem tu lahvičku. Hlava mi obalila ta silná vůně, která připomínala něco jako zkažené jablko smíchané s acetonem. Tohle je nebezpečné, říkala jsem si, zatímco moje srdce bušilo jako o závod. Dala jsem si trochu na jazyk. Chutnalo jako smrt. Ale já jsem se usmála. Kdo potřebuje lásku, když má takovou sílu?
Hra s ohněm
Další den jsem se rozhodla, že to zkusím znovu. Tentokrát jsem pozvala kámoše. Všichni se smáli a já jsem byla královna noci. „Zkus to, je to jako vodka!“ křičela jsem. A tak jsme pili, smáli se, a já jsem se cítila, jako bych měla v rukou moc. Jenže, jak jsem se snažila udržet krok, něco se začalo dít. Oči mých kamarádů se zakalily, jejich úsměvy zmizely.
Útěk z realit
Všude kolem mě se začaly objevovat halucinace. Barevné stíny tančily na zdech garáže, smíšené s jakýmsi šíleným smíchem, který jsem nemohla ovládnout. Byla to svoboda a vězení v jednom. Srdce mi bušilo, ale já jsem se smála. A pak jsem si uvědomila, že tohle není jen nějaký trapný večírek. Je to smrtelná hra, kterou jsem začala.
Nečekaný konec
Když jsem se probudila, ležela jsem na studené zemi. Kolem mě leželi mí kamarádi, ale jejich obličeje byly bledé. Je to toxické, uvědomila jsem si. Cítila jsem strach, ale pak mě napadlo: „Jaké by to bylo, kdybych to přežila? Co kdybych byla ta jediná?“ A v tu chvíli jsem se rozhodla. Nechtěla jsem, aby to skončilo. Ale věděla jsem, že teď už není cesty zpět. Moje touha po adrenalinových zážitcích mě dovedla až sem. A teď jsem stála na prahu smrti. Dala jsem si poslední lok a s úsměvem na rtech jsem se rozhodla se postavit tomuto démonovi tváří v tvář.