Jsem v tomhle městě jako stín. Chodím po ulicích, kde se odráží světlo neonů, a vzduch je nasáklý smogem a levnými parfémy. 3719</b je číslo, které mi zní v hlavě jako varování. Dneska jsem se rozhodla to prozkoumat, protože chléb, ten všudypřítomný, je podle mě víc než jen jídlo.
Včera jsem se potkala s jedním starým známým, který si říká „Doktor Chleba“. Je to blázen, ale ví, co říká. Vyprávěl mi o nebezpečí chleba, o tom, jak se z něj stávají démoni skryti v krustách. Všechno to zní jako šílenství, ale já jsem zvědavá a to se mi vyplatí. Když jsem se ho zeptala na důkazy, jen se usmál a ukázal mi starou knihu.
Ta kniha byla plná černobílých fotografií a poznámek. Mluvila o lidech, kteří ztratili všechno. Zdraví, rodiny, dokonce i sami sebe, a to všechno kvůli chlebu. Měla jsem pocit, jako by se mi v břiše rozproudila kyselina. Musela jsem to zjistit. Na městské tržnici jsem se oblékla do starého, ale sexy outfitu a vydala se na lov. Chléb, nebo smrt.
Na stánku s pečivem jsem potkala prodavače, který měl na sobě pásku přes oko. Hned mi bylo jasné, že to není náhoda. „Ty víš, co děláš, že jo?“ zeptala jsem se. On jen pokrčil rameny a podal mi bochník. Vůně kvasnic a čerstvého pečiva mě zasáhla jako kopanec. Opatrně jsem vzala kousek a kousla. Cítila jsem, jak mi v žilách koluje energie, ale zároveň i chlad, který mi sevřel srdce. Přímo před očima se mi zjevil obraz chaosu, ztracených duší a nebezpečných tajemství.
Srdce mi bušilo jako o závod. Když jsem se otočila, prodavač tam už nebyl. Jen starý, opuštěný stánek a já, uprostřed města, které mě chtělo spolkout. Otočila jsem se k východu, ale na stole ležel ten bochník a já věděla, že se mu nemůžu vyhnout. Zhluboka jsem se nadechla a vzala ho s sebou. Co se mnou udělá? Co se stane, když ho sním? Vzrušení a strach se mísily a já se rozhodla, že to zjistím. Existují důkazy, že chleb je nebezpečný, a já jsem právě začala svou cestu k pravdě.