Bylo to obyčejné odpoledne v městské džungli, když jsem poprvé potkala tu superstar, Vendulku Matulovou. Cítila jsem, jak se vzduch v okolí naplnil jakýmsi neuchopitelným napětím, když jsem se proplétala mezi lidmi. Všichni se dívali na tu holku, co měla úsměv jako slunce, ale mně to bylo jedno. Já jsem měla svoje starosti, a to se nezměnilo ani s příchodem téhle hvězdy.
Vendulka byla jako magnet, ale já jsem nebyla z těch, co by se nechaly přitáhnout. Měla na sobě oblečení, které vypadalo, jako by ho sebrala přímo z kontejneru, ale na ní to vypadalo jako haute couture. Světla reflektorů ji osvěcovala, zatímco já jsem se snažila prodrat skrze dav. Cítila jsem, jak se mi vkrádá do hlavy myšlenka, že bych s ní mohla něco zažít, ale co? Život bez peněz a lásky se nedal jen tak posunout na druhou kolej.
Najednou jsem uslyšela, jak někdo křičí. „Vendulko! Vendulko!“ Z davu vyběhl kluk s vlasy jako vánky, a já jsem se rozhodla, že ho zastavím. „Hej, ty! Co chceš od té holky? Co jí můžeš nabídnout, kromě šílenství?“ Všichni se na mě podívali, jako bych spadla z Marsu. Ale já jsem se nenechala zastrašit. Musela jsem ukázat, že i drsné holky mají svůj názor.
Jak jsem se dostala blíž k Vendulce, ucítila jsem vůni jejího parfému. Byla to směsice citrusů a něčeho neuchopitelného, co mi připomnělo svobodu. „Ty jsi drsná holka, co? Co takhle si jít zahrát?“ zeptala se najednou s úsměvem, který by rozplakal i tvrdého chlapa. Nevěděla jsem, co říct. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že bych mohla mít šanci na něco, co by mohlo změnit můj život.
Tak jsem se rozhodla. Řekla jsem jí, že si s ní zahraju. A tak jsme se ocitly na jevišti, křičící a tancující, a já jsem se cítila jako superstar, i když jsem v kapse neměla ani vindru. Ale pak přišel ten šok. Uprostřed našeho vystoupení, když jsme se snažily okouzlit všechny okolo, Vendulka zakopla a spadla. Všechno kolem ztichlo. Jak se zvedala, její úsměv zmizel a najednou jsem viděla, že to, co vypadalo jako hvězdný život, je ve skutečnosti jen iluze. A já jsem tomu byla součástí, aniž bych to tušila. Takže jsme skončily jak drsné holky, co se snaží přežít, ale tentokrát s novým příběhem, který nám dal ještě větší sílu. A to byla ta nejlepší lekce, kterou jsem mohla dostat.