Stojím na prahu garáže, kde se mísí pach oleje a prachu. Všude kolem mě se válejí zmačkané plechovky a odpadky. Všechno je špinavé, ale já to miluju. Tady je to moje království. Jsem drsná holka, co se nebojí ničeho. Vendulka Matulová – to jméno zná málokdo, ale v noci na ulici jsem superstar.
Jsem bez peněz, bez lásky, ale s hromadou adrenalinu. Každá noc pro mě začíná stejným způsobem: sháněním informací. Dneska to vypadá na slibný úlovek. Slyšela jsem o týpkovi, co má v kapse balík. Vystřelím jako šíp a mířím k baru, kde se scházejí ti správní lidé.
Bar voní po cigaretovém kouři a levném alkoholu. Všude kolem mě se hemží tváře, které byste se báli potkat i ve snu. Zvedám hlavu, vidím ho. Ten blázen, co má prachy. Dívám se mu do očí a vidím, že je ztracený. Moje šance. Rychle se k němu přibližuji, puls mi buší jako zběsilý.
„Hej, zlato, co říkáš na malou hru?“ říkám mu s úsměvem, co by mohl zabít. Jeho pohled se změní, je nervózní. V tu chvíli cítím, jak mě ovládá síla. Zvedám ruku, jako bych mu chtěla nabídnout drink, ale místo toho mu vrazím nůž do boku. Adrenalin mi proudí v žilách, jak cítím jeho teplou krev na mé ruce.
Skoro v okamžiku, kdy si uvědomím, co jsem udělala, vtrhnou do baru policajti. Rychle se stáhnu do stínu, ale je pozdě. Na mě už se dívá zlověstný pohled. Všechno se točí, když mě chytnou. A v tom okamžiku se mi rozjasní. Superstar? Možná. Ale teď jsem jen drsná holka, co se nebojí riskovat pro svou svobodu.