Byla jsem na dně. Peněz jako šafrán, a navíc bez jakékoliv lásky. Všude kolem mě jen šedé zdi a smog z městských ulic, které mi bránily v dýchání. Ale pak jsem natrefila na soutěž o vstupenky na galavečer. Jako by mi někdo hodil záchranný kruh.
Kupodivu, v tomhle městě se našli blázni, kteří organizovali takové akce. Vzala jsem si posledních pár korun a vyrazila do kavárny, kde se soutěž konala. Vzduch byl prosycen vůní čerstvě mletého kávy a sladkého pečiva, ale já měla v hlavě jen jedno – vstupenky.
Postavila jsem se do fronty a snažila se vypadat jako někdo, kdo má všechno pod kontrolou. Kolem mě se hemžili lidé v elegantních šatech, zatímco já jsem si vzala džínsy a roztržené tričko. Nezajímalo mě to, měla jsem jiný plán. Vytáhla jsem telefon a začala se šťourat v pravidlech. Bylo tam napsáno, že kdo první odpoví na otázku, vyhraje.
„Jak se jmenuje hlavní hvězda galavečera?“ zněla otázka. Pár lidí se rozhlíželo, já ale hned vyhrkla: „Karla Svoboda!“. Odpověď vyletěla z mých úst jako kulka z pistole. Lidé se za mnou otočili, ale já už byla na vlně úspěchu. Moderátor se na mě usmál a oznámil mi, že jsem vyhrála.
Jak jsem si užívala ten pocit vítězství, nevěděla jsem, co mě čeká. Galavečer byl jako z pohádky, plný tance, smíchu a blýskavých šatů. Ale najednou, uprostřed tance, jsem se setkala s někým, kdo mi vzal dech. Byl to on. Víš, ten typ, co má charisma a hned tě dostane do kolen. V tu chvíli jsem zapomněla na všechno, co jsem si do té doby myslela. Zjistila jsem, že i když nemám peníze a lásku, tenhle večer mi dal něco mnohem cennějšího – naději.
A jak to skončilo? Po tanci jsme si vyměnili pohledy, které mluvily víc než slova. Když mě vzal za ruku, uvědomila jsem si, že někdy to nejlepší přijde, když to nejméně očekáváš. A co se stalo s těmi vstupenkami? Vypadly mi z hlavy, když mě jeho úsměv vtáhnul do jiného světa.