Byla jsem na dně. Prázdná peněženka, srdce bez lásky, a jediná touha, jak se dostat na Galavečer, kde se to hemží lidmi, co mají všechno. Ne, nečekala jsem na zázrak. Rozhodla jsem se, že si to vezmu.
Soutěž o vstupenky na Galavečer? Byla jsem na to připravená. Sníh padal jako jemný popcorn, zatímco jsem se proplétala mezi davem lidí, co se smáli a vychutnávali si život. Měla jsem v kapse pár drobných a v srdci sílu, která mě hnala kupředu.
Na ulici vonělo pečené maso a svařák, ale já jsem se soustředila na cíl. Vstupenky. Cítila jsem se jako lovec, který se chystá na útok. „Hele, ty!“ zavolala jsem na kluka, co se mi zdál jako někdo, kdo by měl o soutěži vědět.
Chvíli jsem s ním mluvila, dokud jsem nezjistila, že je to jen další bezradný chlápek, co se snaží zapadnout do davu. Zklamaná, ale ne zlomená, jsem se rozhodla vzít věci do svých rukou. Vytáhla jsem mobil a začala hledat na internetu, co se dá. Až do teď jsem nevěděla, jak moc mi může pomoci hluboká noc.
Po hodině pátrání jsem narazila na tajnou soutěž, která se konala v zapadlé uličce. Byla jsem tam v mžiku. Uprostřed stánku plného barevných světel a hlasité hudby jsem našla místo, kde se zjevily vstupenky. Adrenalin mi pumpoval v žilách. Přímo před mýma očima stály dva kluci, co vypadali, že mají vstupenek na rozdávání.
Vytáhla jsem svůj nejlepší úsměv a zaútočila. „Hele, kluci! Já chci vstupenky! Co za to?“ Odpověděli mi s úsměvem, který by rozesmál i skálu. „Zpívej nám!“ Věděla jsem, že to je moje šance. A tak jsem začala zpívat – hlasitě, bez zábran, s vášní, která se nedala zastavit.
Na konci mého vystoupení jsem měla nejen vstupenky, ale i pozornost celého davu. Když jsem se konečně dostala na Galavečer, uvědomila jsem si, že láska, na kterou jsem čekala, nebyla nikde jinde než ve mně samotné. A tak jsem se rozhodla, že na tohle místo nikdy nezapomenu. Život je o tom, co si vezmeš!