Včera večer jsem se proplétala ulicemi města, které voněly po dešti a čerstvém pečivu. Z jedné strany mi do nosu vnikala vůně kávy, z druhé se ozývaly hřejivé tóny z jazzového klubu. Srdce mi bilo jako splašené, když jsem se blížila k místu, kde se měla konat soutěž o vstupenky na Galavečer. Nikdy jsem nebyla na takové akci, ale teď jsem cítila, že tohle je má šance. V kapse jsem měla poslední drobné, a tak jsem nemohla nechat tuto příležitost uniknout.
Přede mnou se rozprostíralo shromáždění lidí, kteří se snažili dostat do fronty. Vzduch byl naplněn nervozitou a očekáváním, jako když se blíží bouře. Chlapci s drsnými vlasy a dívky s umělými nehty si vyměňovali pohledy, které by mohly zapálit oheň. „Hele, co kdybychom to vzali po svém?“ zamyslela jsem se a začala se prodírat davem. Všechno kolem mě bylo jako v nějakém snu – barvy, zvuky, a já, drsná holka bez peněz, se chystající vyrazit do akce.
Když jsem se dostala na vrchol fronty, šéf soutěže, chlapík s brýlemi a šedivými vlasy, na mě pohlédl. „Tak co, holka? Co umíš?“ zeptal se. Nezaváhala jsem. „Umím se bavit a vyhrávat, tak co?“ odpověděla jsem mu s úsměvem, který skrýval více, než jsem mohla říct. Jeho obočí se zdvihlo a já věděla, že jsem ho zaujala. Představila jsem si, jak se mi v rukou třepetají vstupenky, jak se vznáším nad tímto městem jako pták, který konečně našel své hnízdo.
Soutěž začala a já se musela postavit proti ostatním. Bylo to jako v gladiátorském aréně. Všichni se snažili být nejlepší, ale já jsem se cítila jako královna. Odpovídala jsem na otázky s lehkostí a každé správné odpovědi se dostavoval pocit, že se blížím k cíli. Lidé kolem mě se začali smát, tleskat a já jsem si užívala každou sekundu. Když jsem odpověděla na poslední otázku, šéf soutěže se na mě usmál a oznámil: „A vítězem se stává…“
Chvíli jsem byla napnutá, srdce mi bušilo jako nikdy předtím. „Ty jsi to dokázala,“ řekl, a já vybuchla radostí. Vstupenky byly moje! Ale to, co přišlo potom, mě šokovalo – ve frontě za mnou stál někdo, koho jsem znala. Byla to má bývalá kamarádka, která mě podrazila. A teď se chystala na stejný Galavečer. Usmála se, ale v jejích očích bylo cosi temného. „Také jsi tu na soutěži?“ zeptala se a já věděla, že tohle teprve začíná.