Život na okraji
Když se dívám do zrcadla, vidím odraz, co se mi nelíbí. Černé vlasy jak uhel, tupý pohled a make-up rozmazaný jako moje sny. Nikoho nezajímá, že mi chybí peníze. Jsem drsná holka, která se nebojí ukázat pravou tvář. Život je boj, a já jsem v něm v první linii. Hledám něco víc než prázdné sliby a falešné úsměvy. Jsem tady, abych žila, ne abych přežívala.
Rande s osudem
Jednoho večera, když jsem se potulovala po temných uličkách města, potkala jsem ho. Byl to kluk, co měl ve tváři něco, co se mi líbilo. Možná to byla ta jiskra, nebo jeho pohled, který říkal: „Neptej se, prostě jdi se mnou.“ Bez váhání jsem mu následovala. Vůně cigaret a starého asfaltu se mísila s adrenalinem, co mi proudil v žilách.
Odvážné rozhodnutí
Zavřel mě do opuštěné budovy, která byla plná graffiti a vzpomínek. Když jsme tam seděli, cítila jsem, jak se mi srdce rozbušilo. Mluvil o svých snech, o tom, jak chce změnit svět. Já jsem ho poslouchala, ale v hlavě mi kroužila myšlenka na to, jak moc mi chybí láska. Chci víc než tohle, říkala jsem si. Ale pak jsem se rozhodla. Co kdybych na chvíli zapomněla na minulost a prostě si užila přítomnost?
V srdci bouře
Jak jsme tam seděli, náhle se rozpršelo. Kapky deště tancovaly na plechové střeše a vytvářely melodií, kterou jsem znala. Cítila jsem, jak se mé srdce uvolňuje, jak se mění vzduch kolem mě. Byla jsem svobodná, alespoň na moment. Ale pak se něco změnilo. Kluk se najednou postavil a řekl, že musí jít. Opět mě opouštěl, jako všichni ostatní. Život je svinstvo, pomyslela jsem si.
Překvapení na konci
Když jsem se chystala odejít, něco se ve mně zlomilo. Rozběhla jsem se za ním. „Počkej!“ křičela jsem. Jakmile jsem ho dostihla, otočil se a usmál se. „Neodcházej, nechci tě ztratit.“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že láska může být blízko, i když se zdá, že je všechno ztracené. Ale pak jsem si vzpomněla na to, co jsem byla. A tak jsem mu řekla: „Ale já jsem drsná holka. A srdce, které se neumí otevřít, není pro mě.“