Byla jsem na dně. Peněz jako šafránu, láska se mi obloukem vyhnula, a tak jsem se rozhodla, že se prostě vezmu s větrem. Galavečer – fajn akce, ale kdo má na vstupenku? Všude kolem mě se hemžily blýskavé šaty a jemné vůně parfémů, zatímco já stála na rohu ulice, v černém tričku a roztrhaných džínách. Až do chvíle, kdy mi zafoukal vítr a přivedl mi do cesty tenhle kluk s úsměvem jako slunce.
„Co takhle to zkusit bez vstupenky?“ zamrkal na mě. Zavrtěla jsem hlavou, ale on už měl plán. Vytáhl z kapsy pár lístků, které prý vyhrál v soutěži. Mělo to být jednoduché – dostat se dovnitř, a pak se uvidí. Vzala jsem si jeho ruku a vyrazili jsme. Skoro jsem zapomněla na to, že nemám peníze. Jeho neznámý svět byl plný barev, zvuků, a já se cítila jako královna. Alespoň na chvíli.
Vstoupili jsme do haly, kde se to hemžilo lidmi v oblecích. Na pódiu se rozsvítily reflektory a hudba mě vtáhla do víru. Všichni tancovali, smáli se a já se v tom ztratila. Poslední zbytky stydlivosti zmizely, když jsem se s klukem vrhla na parket. Cítila jsem, jak se mi srdce rozbušilo, a adrenalin mi nahradil chybějící peníze. Byla jsem tam, v tom okamžiku, s ním, a to bylo všechno, co jsem potřebovala.
Pak přišel zlom. Kluk zmizel, a já zůstala sama u barového pultu, kde jsem si objednala vodku. „Kde jsi?“ zašeptala jsem do prázdného prostoru. Zmateně jsem se rozhlédla a mé myšlenky se začaly toulat. Zatímco jsem se snažila najít jeho ztracený úsměv, všimla jsem si, že se v davu objevila postava. Byla to ona, ta jedna holka, která měla vše, co já neměla – peníze, lásku, všechno. Mělo to být snadné. Měla jsem ji prostě oslovit.
„Hej, ty! Co máš, co já nemám?“ zařvala jsem, ačkoli jsem vůbec nevěděla, co chci slyšet. Ona se zasmála a otočila se na mě. „Vstupenky, zlato. A když se k tomu přidá trocha charismatu, můžeš mít všechno.“ A v tu chvíli, v tom bláznivém Galavečeru, jsem pochopila. Nešlo o peníze, ale o odvahu a chuť žít. Odmítla jsem se vrátit zpět k tomu, kým jsem byla. Galavečer byl pro mě teď jen začátek nové cesty. A překvapení? Kluk se vrátil s úsměvem a do ruky mi strčil další lístek – tentokrát pro nás oba.