Hele, jmenuju se Kira a mám pro vás příběh, co vás dostane. Sedím na lavičce v parku, kousek od místa, kde se koná ten galavečer. Ne, že bych měla prachy na vstupenku, ale kdo by se tím měl zabývat, že? Na stole vedle mě leží letáček s nápisem Soutěž o vstupenky na galavečer. Vodní kapky na trávě se třpytí, jako by se smály mému osudu. Vzduch je prosycen pachy jara, ale já cítím jen touhu po akci.
Když jsem si přečetla, že se soutěž koná dnes večer, došlo mi, že tohle je má šance. Místo abych se válela v depresi, rozhodla jsem se zkusit štěstí. Kdo by si pomyslel, že drsná holka jako já se zapojí do něčeho takového? Ale co, nemám co ztratit. Rychle jsem se vypravila, ať stihnu ten magický okamžik.
Na místě už bylo plno lidí. Vzduchem voněl popcorn a cukrová vata, zatímco v pozadí hrála hudba, která rozproudila davy. Já jsem se proplétala mezi lidmi, dokud jsem se nedostala k obrovské plakátové zdi s pravidly soutěže. Zjistila jsem, že abych vyhrála, musím napsat něco kreativního a originálního. Jako by to bylo pro mě! Vrzala jsem si na jazyk a pustila se do psaní.
Čím víc jsem psala, tím víc jsem cítila, jak mi proudí adrenalin. Každé slovo bylo jako výstřel z pistole, který se ozýval v mé hlavě. Popisovala jsem, jak se cítím jako outsider, jak je mi jedno, co si ostatní myslí. Když jsem konečně odevzdala svou práci, cítila jsem se jako vítěz.
Hlasování bylo napínavé. Lidé na mě koukali, jako bych byla z Marsu. Ale já se nedala. V okamžiku, kdy vyhlásili vítěze, moje srdce bušilo. A pak to přišlo: „Kira, jsi vítězka vstupenek na galavečer!“ Nechápala jsem. Kdo by si pomyslel, že drsná holka bez peněz a bez lásky by mohla vyhrát? Rozhodla jsem se, že si ten večer nenechám ujít. Ale co se stalo při návštěvě galavečera, to už je jiný příběh.