Jak jsem se dostala zpět na vrchol

V šedém ránu se rozhodla vzít život do svých rukou. Po setkání s neznámým klukem se ocitla na nebezpečné cestě, která ji přivedla až na pokraj propasti. Jak to celé dopadlo? Přečtěte si její příběh.

Den, kdy jsem se rozhodla vzít věci do vlastních rukou

Bylo to jedno z těch šedých rán, kdy mě slunce ani nechtělo pozdravit. Vzbudila jsem se s pocitem, že dneska bude jiný den. Otevřela jsem okno a ucítila vůni čerstvého deště, což mi dodalo sílu. Život mě sice zklamal, ale já se nedám. Měla jsem v plánu, že si konečně vezmu, co mi patří.

Krátké setkání s neznámým

Šla jsem na ulici, kde jsem potkala kluka z baru. Měl na sobě koženou bundu, která voněla po cigaretách a dobrodružství. Vysypal mi pár slov, která mě zaujala. Mluvili jsme o tom, jak je život drsný a jak se musíme postavit na nohy. „Zkusíme něco, co nám změní život,“ řekl s úsměvem. V tu chvíli jsem věděla, že to je přesně to, co potřebuji.

Plán, který mě dostal do problémů

Skočili jsme do jeho auta, které bylo staré, ale mělo duši. Směřovali jsme do opuštěného skladu na okraji města. Měla jsem strach, ale zároveň jsem cítila adrenalin. Byla jsem připravená na všechno. Když jsme dorazili, začalo se dít něco, co jsem nečekala. Kluk vytáhl starou krabici a ukázal mi, co je uvnitř. „Budeme to prodávat,“ řekl. A já, bláznivá holka, jsem souhlasila.

Na hraně propasti

Obchod se rozjížděl. Naštěstí mě ten kluk naučil, jak se pohybovat v téhle špinavé hře. Pořád jsem měla pocit, že jsem na tenkém ledě. Vzduch byl nabitý napětím a já jsem si nedovedla představit, co se stane, když to praskne. První peníze, které jsem vydělala, voněly po svobodě. Ale zároveň jsem měla strach. Co když se všechno zvrtne?

Nečekaný zvrat

Jednoho dne, když jsme byli na nejvyšším bodě naší „kariéry“, se všechno zhroutilo. Dveře skladu se rozletěly a dovnitř vtrhli policajti. „Ruce nahoru!“ křičel jeden z nich. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se dostala do situace, ze které není úniku. Kluk zmizel jako stín a já zůstala sama. Všechno, co jsem si vybudovala, bylo pryč.

Nový začátek

Když mě odvezli na stanici, myslela jsem, že je konec. Ale já nejsem ta, co se vzdává. „Tohle mě nezlomí,“ pomyslela jsem si. Když jsem se vrátila domů, rozhodla jsem se, že se znovu postavím na nohy. Život je jako divoká jízda a já jsem teď připravená na další kapitolu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *