Černé ulice města voněly po dešti. Když se rozpršelo, ve vzduchu cítili vůni mokrého asfaltu a smíšeného zboží z tržnice. Já? Já jsem byla ta holka, co si šla pro své. Měla jsem v kapse pár drobných a v srdci touhu po dobrodružství.
Vyrazila jsem do noci, špinavé boty klapaly o dlažební kostky, když jsem se snažila najít něco, co by mi zaplnilo žaludek. Taková já byla – drsná, bez peněz, a láska? Ta byla pro mě jen další zbytečnost. Na rohu ulice jsem zahlédla blikající světla. Klub. Místo, kde se tančilo, pilo, a kde jsem mohla zapomenout na všechno.
Vešla jsem dovnitř, vzduch byl hustý od kouře a potu. Všichni se smáli, já se jen rozhlížela. Na baru jsem si objednala vodku, i když jsem věděla, že mi zbylo jen na pár loků. Pohledy se na mě otáčely. Tohle místo bylo mým hřištěm. Zatímco jsem popíjela, přistoupil ke mně kluk s piercingem v obočí. Jeho úsměv byl tak přitažlivý, až jsem na chvíli zapomněla, že láska je pro mě slabost.
Začali jsme si povídat. On byl z jiného světa, měl peníze, sny, a já? Já jsem se mu jen smála do tváře. Ale něco v jeho očích bylo jiné, než ostatní. Když mě vzal za ruku a vedl mě na parket, cítila jsem, jak mi buší srdce. Hudba byla hlasitá, beaty mi v těle vibrovaly. Byla jsem volná, byla jsem šťastná. A pak, v tom okamžiku, kdy jsme se blížili k sobě, to přišlo – nečekané.
Náhle se ozval výbuch. Ohnivá koule se zjevením roztrhla vzduch a spadla na nás. Chaos. Lidé křičeli, já jsem byla zmatená. Kluk s piercingem zmizel v davu. Zatímco jsem se snažila dostat ven, pocítila jsem, jak mi něco padá na hlavu. Byl to způsob, jak mě vrátit zpět do reality. Na ulici jsem se zhroutila. Bez lásky, bez peněz, ale s jedním velkým překvapením – život je nevyzpytatelný.