Tak jo, začalo to obyčejně. Vstávala jsem s pocitem, že dnešek nebude jiný než ty předešlé. Hlava mi třeštila, na stole prázdný hrnek od instantní kávy a k tomu zaprášená klávesnice. Život bez peněz a bez lásky, to je moje realita. Ať si kdo chce co chce říká, já jsem tu, abych přežila.
Vydala jsem se do města, vzduch byl cítit po dešti a smog se mísil s vůní pečených trdelníků. Na rohu ulice seděl bezdomovec a mumlal něco o tom, jak mu České dráhy slíbily internetové služby, ale nikdo se mu neozval. „To je ale sranda,“ pomyslela jsem si, protože já jsem na internetu už dávno zapomněla. Jaký má smysl mít internet, když nemáš co říct?
Vyrazila jsem do nádraží, kde se mi podařilo ulovit pár drobáků od starého pána, který si mě pletl s jeho vnučkou. Zasmála jsem se, ale byla jsem z toho spíš znechucená. Na nádraží byla atmosféra jako v špatném filmu. Lidi se krčili v koutech, oblékli se do starých kabátů a snažili se utéct před realitou. Nikoho nezajímalo, jak to vlastně vypadá, když se člověk snaží.
Na nástupišti jsem potkala partu mladých kluků, co se snažili připojit na Wi-Fi, ale internetové služby nefungovaly. „Co budeme dělat teď?“ zakřičel jeden z nich a já se zasmála. „Tak si aspoň užijte tu realitu, kluci!“ S těmito slovy jsem se rozhodla, že si vezmu věci do vlastních rukou.
Našla jsem si starou, opuštěnou budovu kousek od nádraží. Vzduch tu byl chladný a v uších mi hučelo od nedostatku signálu. Ale byla tam jedna věc, co mě přitahovala – starý počítač. Rozhodla jsem se ho opravit. Po několika hodinách snažení a škrábání se na hlavě jsem konečně našla připojení. Měla jsem internet! Život bez peněz a bez lásky, ale s internetem! A tak jsem se připojila k virtuálnímu světu, kde jsem se dozvěděla, že mi vlastně nikdo nechybí.
Bylo to nečekané. „České dráhy“ mi přinesly víc než jen rozbitý internet. Dala jsem se do chatování s lidmi, kteří byli na stejné vlně. Místo abych hledala peníze nebo lásku, našla jsem něco, co jsem nepředpokládala – překvapivý pocit sounáležitosti. A tak jsem se stala královnou opuštěné budovy s internetem, a to bez jediného haléře v kapse.