Jasně, jsem ta drsňák, co se nebojí jít za svým cílem. A teď mám na očích Soutěž o vstupenky na galavečer. Všichni kolem mě se krčí v koutech, ale já se nebojím, jdu rovnou do akce.
Včera večer jsem se proplétala mezi neonovými světly, vzduchem se nesla vůně pálícího se tabáku a levného parfému. Město se zdálo jako živý organismus, pulzující a křičící po pozornosti. Zastavila jsem se na rohu, kde se scházeli místní frajeři. „Hele, slečno, co tady děláš?“ ptal se jeden z nich. Ale já jsem byla zaměřená jen na cíl. Vstupenky na galavečer!
Věděla jsem, že musím najít způsob, jak se tam dostat. Počítala jsem drobné v kapse, ale na ten luxus nemám. Přesto jsem se rozhodla, že se tam dostanu, i kdybych měla projít peklem. Naplánovala jsem strategii. Moje první zastávka? Kavárna, kde se scházeli organizátoři akce. Tam jsem je chtěla slyšet mluvit o soutěži.
Jakmile jsem vstoupila, vzduch se proměnil. Teplý odér kávy a čerstvě upečených croissantů mě omámil. Usadila jsem se do rohu a naslouchala. Hlasitý smích, klapání talířů, a pak to přišlo. Soutěž o vstupenky na galavečer. Někdo vyhrál, ale jak? Musím se dostat blíž, musím to zjistit!
Po několika minutách jsem se rozhodla, že se do akce zapojím. Vytáhla jsem svůj telefon a začala si psát poznámky. Ale najednou se stalo něco nečekaného. Vzduch kolem mě zhoustl, všichni se otočili. Zjevil se muž, co vypadal jako z jiného světa. „Ty vypadáš jako někdo, kdo by mohl mít zájem o ty vstupenky,“ řekl s úsměvem. Podívala jsem se mu do očí a věděla jsem, že tohle bude moje šance. Možná nemám peníze, ale mám hlavu plnou nápadů a drsné srdce. Jak to dopadne? To se teprve ukáže!