Pršelo. Tmavé mraky se klenuly nad městem jako stíny mých myšlenek. Neměla jsem ani zlámanou korunu a láska? Na co? Tenhle svět je krutý a já jsem drsná holka, co se nenechá zastavit. Dneska jsem se rozhodla, že si pro změnu užiju.
Vstoupila jsem do barevného klubu, kde se z reproduktorů linula hudba, co vám rozproudí krev. Cítila jsem vůni cigaret, alkoholu a touhy. Tancovala jsem, jako by na tom závisel můj život, a na chvíli jsem zapomněla na prázdné kapsy. Všichni okolo byli šťastní, zatímco já jsem se snažila nevnímat, že mi chybí něco víc.
Pak jsem ho uviděla. Byla to neznámá postava s očima, které mě pohltily. Jeho úsměv byl jako magnet. Přistoupila jsem blíž, a když mě chytil za ruku, svět okolo nás se rozplynul. “Pojď, ukážu ti něco,” řekl a já jsem věděla, že nemám co ztratit.
Vyvedl mě ven, do deště. Na ulici jsme se smáli, tančili, jako bychom byli jediní lidé na světě. V tom okamžiku jsem cítila, že láska možná není jen o penězích. Cítila jsem, jak se mi v žilách rozlévá adrenalin, když jsme se rozhodli zkusit štěstí a skočit do blízkého bazénu.
Když jsme vyšli ven, zmrzlí a mokří, našli jsme se v zapadlé uličce. A tam, ve světle lampy, jsem mu řekla, že to, co cítím, není láska, ale něco mnohem intenzivnějšího. Otočil se ke mně a zdálo se, že rozumí. Pak se zasmál a řekl: “Já to vím, drsná holko. Ale někdy je to nejlepší začátek.” A já najednou věděla, že tenhle večer ještě neskončil.