Tak jo, poslyšte. Jsem tady v Českých Budějovicích, kde se smíchej vůně kávy z místních kaváren s aromatem piva z hospod. Chci vyhrát ty vstupy na akci, co se chystá. Ale nemám na to prachy, a tak mi nezbývá nic jiného, než se do toho vrhnout. Nejdřív jsem se rozhodla prozkoumat staré archivy v místní knihovně. Odkud se vzal tenhle nápad? Odpověď je prostá – zvědavost a touha po dobrodružství.
Archivy byly plné starých dokumentů, které voněly jako zapomenuté vzpomínky. Měla jsem pocit, že mě někdo pozoruje. Zatímco jsem listovala stránkami, narazila jsem na něco podivného. Informace o tajné soutěži, která měla vyvrcholit v 3780 dnech. Cože? Bylo to tak šílené, že jsem si nemohla pomoct. Musela jsem zjistit víc.
Odmítla jsem se nechat odradit. Vyběhla jsem ven, odhodlaná vyhrát. Na rohu ulice byla Alex C s partou lidí, kteří se také snažili o vstupy. Jejich smích byl nakažlivý. Rozhodla jsem se, že si s nimi zahraju. Všichni měli v očích jiskru, ale já jsem byla drsná holka, a tak jsem se nehodlala bát. „Hele, jestli chcete vyhrát, musíme to udělat po mém. Pojďme na to!“
Vydali jsme se na cestu plnou překážek a šílených výzev. Procházeli jsme městem, ochutnávali pivo z místních hospod, skákali přes ploty a závodili v běhu. Každý krok byl naplněný adrenalinem. Vůně grilovaného masa z pouličních stánků a smích kolem dokola mě hnaly kupředu. Byla jsem jako v transu, a když se blížil závěr, cítila jsem, že jsem na pokraji vítězství.
A pak to přišlo. Místo, kde se soutěž konala, bylo obklopeno lidmi. Když jsem se dostala na pódium, zjistila jsem, že hlavní cenou nebyly vstupy, ale láska. Láska k přátelství, ke všem těm, které jsem potkala na své cestě. A já, drsná holka bez peněz i bez lásky, jsem zjistila, že to, co jsem hledala, jsem měla celou dobu kolem sebe. Takže, pokud chcete vyhrát, pamatujte – není to jen o ceně, ale o lidech, co vás obklopují.