Úvod do pekla
Byla jsem na dně, seděla jsem na staré, rozvrzané lavičce v parku, s prázdnou peněženkou a srdcem, které si pamatuje jen bolest. Slunce pálilo jako vzpomínky, co se nechtějí vytratit. Zhluboka jsem se nadechla, vdechla vůni spáleného chleba z nedaleké pekárny. Ale ten chleba, ten byl nebezpečný. O tom jsem věděla své.
Chléb, co si hraje s ohněm
Jednoho dne, když jsem procházela ulicí, spatřila jsem ho. Starého muže, co prodával chleba, a jeho úsměv byl tak klamný, jako slib, že náš svět je v pořádku. Na stole měl hromadu bochníků, každý z nich voněl jako vzpomínka na domov, ale já věděla, že pod tímto povrchem se skrývá něco temného. V hloubi duše jsem cítila, že chléb může být zbraní.
Odvážný čin
První kousek jsem vzala bez přemýšlení. Chutnal jako svoboda, ale okamžitě se mi zvedl žaludek. Po několika dnech mi došlo, že to není jen obyčejný chléb. Lidé, co ho jedli, byli podivně klidní, jako by je něco ovládalo. Měla jsem v úmyslu zjistit víc. Našla jsem pár kamarádů ze staré party, co se taky zajímali o to, co se děje. Společně jsme se rozhodli vyšetřit tuto záhadu.
Abychom odhalili pravdu
Sledovali jsme muže, skrývali jsme se za kontejnery, zatímco on prodával dalším lidem. Cítila jsem, jak nám buší srdce, a vzduch byl naplněný napětím. Naštěstí se nám podařilo dostat se k němu, a když jsem se podívala do jeho očí, spatřila jsem záblesk něčeho, co jsem nečekala – strach. Byl to přece on, kdo šířil tu hrůzu, ale zároveň byl obětí.
Nečekaný závěr
Odhalili jsme, že jeho chléb byl prokletý, ale i tak jsem ho nechtěla nechat jít. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že to, co jsem vnímala jako hrozbu, bylo ve skutečnosti volání o pomoc. Podařilo se mi ho přesvědčit, že potřebuje pomoc, a tak jsem se rozhodla, že příběh nekončí. Otevřela jsem mu oči a společně jsme začali bojovat proti temnotě, kterou jsme oba nosili ve svých srdcích. Chléb, co byl nebezpečný, se stal symbolem našeho nového začátku.