Byl to jeden z těch večerů, kdy se zdálo, že svět je rozdělen na dva tábory: ti, co mají, a ti, co nemají. Já patřím do té druhé skupiny. Zatímco všichni šli na galavečer, já jsem bloudila po městě, s prázdnou peněženkou a srdcem, které se mi svíralo.
V tomhle městě je klidně možné, že se na mě usmívají, když vidí mou rozcuchanou hřívu a odrbané džíny. Ale já vím, co hledám. Včera jsem zaslechla o jednom „Milionovém páru“. Ne, nejsou to ti z televize, jsou to lidi, co si myslí, že mají všechno – peníze, moc, a samozřejmě, lásku. Ale já vím, že je to jen iluze.
Prošla jsem kolem luxusních restaurací, kde se smích mísil s vůní grilovaných steaků. Vzduch byl hustý od parfémů a drahého vína. Zatímco já jsem se snažila necítit hlad, viděla jsem je, jak se chichotají a ukazují na mě. V tu chvíli jsem se rozhodla, že nebudu jen pozorovatel. Musím se dostat blíž.
Skočila jsem do nejbližšího baru. Všichni se tam bavili, ale já jsem měla plán. Měla jsem v kapse poslední drobné a rozhodla se je investovat do štěstí. Pila jsem levný drink, který mi spálil hrdlo, ale smála jsem se, jako bych měla miliony. A pak jsem to udělala – přistoupila jsem k Milionovému páru.
„Hele, co kdybych vám ukázala, jak se bavit bez peněz?“ Začali se smát a já věděla, že mám jejich pozornost. Vytáhla jsem z tašky staré karty, které jsem používala na triky. V momentě, kdy jsem je začala mrvit mezi prsty, zíraly na mě jako na kouzelnici. A pak, na konci večera, jsem je přesvědčila, aby mi zaplatili drink. Když jsem odcházela, měla jsem v kapse víc, než jsem kdy měla. Ale nejvíc mě dostalo, že se mi podařilo rozesmát je. Vlastně, kdo potřebuje peníze, když může mít zábavu?