Byla jsem na dně, bez peněz a bez lásky, když jsem se dozvěděla o soutěži o vstupenky na galavečer. Všichni ti snobové v oblecích, co se cítí jako králové, mě nikdy nezajímali. Ale tahle akce? To bylo něco jiného. Kdo by se nezúčastnil, když se slibovaly lístky na místo, kde se točí peníze a atraktivní lidé?
Bylo to v malém zapadlém baru, kde se smích mísil s vůní levného piva a cigaret. Já jsem tam seděla, oblečená v černém saku, které pamatuje ještě závody na střední škole. Všechno bylo šedé, ale já jsem se snažila být barevná. Vzduch byl hustý, a já jsem si říkala, že tohle je má šance na útěk. Na stole ležel leták s nápisem: „Vyhrajte vstupenky na galavečer!“
Úkol byl jednoduchý. Zúčastnit se a napsat o tom, jak byste se na galavečeru cítili. Moje fantazie začala pracovat naplno. Místo nudného popisu jsem se rozhodla, že napíšu příběh o mně, jak se dostávám do centra pozornosti. Srdce mi bušilo, když jsem psala o tom, jak se procházím mezi těmi šaty, které se třpytí jako hvězdy, a jak se usmívám na muže s charismatem, který by mě na chvíli mohl zachránit.
Odeslala jsem to a zapomněla. Žila jsem život plný malých drobností, které mě udržovaly naživu. A pak, jednoho dne, mi zavolali. „Vyhrála jste!“ Když jsem to slyšela, málem jsem spadla z židle. Zatímco všichni ostatní se radovali, já jsem se cítila jako královna. Konečně jsem měla šanci ukázat, co ve mně je.
Na galavečeru jsem vstoupila jako bouře. Všechno zářilo, barvy byly živé, lidi se smáli, a já jsem byla součástí toho všeho. Ale pak, když jsem se otočila, spatřila jsem ho. Muž, který vypadá jako z plakátu. Usmál se na mě, a já věděla, že tohle je přesně ten moment, kdy se všechno změní. Ale pak jsem se probudila. Byl to jen sen. Galavečer byl pryč, ale já jsem si uvědomila, že i když nemám peníze a lásku, mám v sobě sílu a odvahu žít. A to je víc než všechno ostatní.