Bylo to jedno z těch večerů, kdy se v ulicích rozléhal smích a hluk. Galavečer, na který jsem neměla ani cent, se blížil. Ale já nejsem holka, co by se vzdala bez boje. Tak jsem se rozhodla, že se pokusím vyhrát vstupenky.
Našla jsem soutěž na internetu. Odkaz vedl na stránku Černovláska.cz. Kdo by si pomyslel, že se dostanu k takovému pokladu? Odpovědi na otázky byly jednoduché, ale hloubka mé chudoby mě nutila snažit se víc. Představovala jsem si, jak se obléknu do šatů, které bych normálně neviděla ani z rychlíku.
Večer jsem šla do hospody. Zasnila jsem se, když jsem seděla na barové židli a pozorovala ostatní. Všichni se smáli, pili, flirtovali. Já měla v kapse poslední drobáky a v hlavě plán, jak vyhrát. Připadala jsem si jako gladiátor v aréně. „Kdo nezkusí, nevyhraje!“ říkala jsem si a začala jsem přemýšlet, jak na to.
Další den jsem se rozhodla vsadit na štěstí. Zaslala jsem svůj příspěvek do soutěže. Srdce mi bušilo, když jsem klikla na tlačítko „Odeslat“. Zůstalo mi jen čekání. Zatímco jsem snila o galavečeru, venku se rozpršelo. Kapky deště se odrážely od oken jako drobné diamanty, ale já jsem se svým životem byla stále na dně.
A pak to přišlo. E-mail s předmětem „Gratulujeme!“ mi vyrazil dech. Vyhrála jsem! Vstupenky na galavečer byly moje! Ale když jsem je viděla, uvědomila jsem si, že ten večer nebude tak jednoduchý, jak jsem si představovala. Zjistila jsem, že galavečer je plný lidí, které jsem znala, a že já jsem ta, kdo nemá co ztratit. Srdce mi bušilo, ale na tváři se mi rozlil úsměv. Měla jsem šanci, ať už to dopadne jakkoli.
Když jsem dorazila na galavečer, měla jsem v sobě směs nervozity a vzrušení. Ale místo očekávané pohádky jsem se ocitla v chaosu. Všude kolem mě se pohybovali známí. Nejprve mě přepadl strach, ale pak jsem se rozhodla, že se nenechám odradit. Na konci večera jsem zjistila, že jsem nejen vyhrála vstupenky, ale i nové přátele. A jak se říká, v nejmenším je největší radost. Jaké překvapení, že někdy i bez peněz a lásky můžete najít štěstí!