Když jsem se ocitla na ulicích Českých Budějovic, byla jsem bez peněz a bez lásky. Vzduch byl nasáklý pachy z fast foodů, nočního života a levného piva. Kolem mě se hemžili lidé, kteří si užívali večer jako by to byl jejich poslední. A já? Já jsem byla drsná holka, která nešla pro slovo daleko.
Na rohu ulice, kde se mísily zvuky rapové hudby s křikem opilců, jsem se rozhodla, že tohle je můj večer. Zpoza rohu vyšel kluk v kšiltovce, jehož styl mi okamžitě padl do oka. Přišel blíž, jeho oči mi říkaly, že má něco na srdci. Ale já jsem neměla zájem o nic jiného, než o akci.
Slyšela jsem, jak z nedalekého klubu vychází beat tak silný, že jsem ho cítila v břiše. „Pojď, jdeme to rozjet!“ křikla jsem, aniž bych věděla, co přesně mě čeká. Kluk se zasmál a šel za mnou. Nechal mě vést, a já jsem si užívala pocit, že mám kontrolu.
Uvnitř klubu to bylo šílenství. Americký rap burácel ze všech stran. Lidé tančili, smáli se a pili, jako by zítra mělo být po všem. Já jsem se připojila do víru, hodila jsem na sebe všechno, co jsem měla, a rozjela to naplno. Každý beat mě hnala kupředu, každý verš mě povzbuzoval, abych byla víc drsná.
Najednou se stalo něco nečekaného. Z davu se vynořil DJ, který se na mě podíval a usmál se. „Ty jsi ta, co umí žít, co? Pojď na pódium!“ Bez přemýšlení jsem se vydala k němu, ale místo toho, abych se stala hvězdou večera, stalo se něco nečekaného. Kluk, co mě sledoval, se postavil vedle mě a řekl: „Mám pro tebe nabídku – pojď se mnou na turné.“
Než jsem stihla zareagovat, DJ mě vyzval, abych improvizovala. A tak jsem udělala to, co umím nejlíp – nechala jsem se unést rytmem a dala mu vše, co jsem měla. A co se stalo? Publikum mě milovalo. Večer skončil, ale já jsem si uvědomila, že láska, po které jsem toužila, nebyla to, co jsem potřebovala. Nešlo o peníze nebo romantiku, šlo o ten pocit – být na vrcholu a být sama sebou.